Učená perzifláž z boje o Hrad 2003: Autosestřel vlastní supervýbušinou ~~ přímo do čítanek

Perzifláž je z frančtiny, něco jako taškařice zesměšňující pomocí parodie, ale trefné české slovo neznám. Je to jak s Kunderovou Ptákovinou - překládá se jako Farce, ale není to ono. Perzifláž je někde mezi fraškou, ptákovinou ...

Perzifláž je z francouzštiny, něco jako taškařice zesměšňující pomocí parodie, pitvoření, ale nějaké jedno trefné české slovo mne nenapadá. Je to jako - v opačném gardu - s Kunderovou hrou Ptákovina, co se hrála v Divadle Na zábradlí už v roce 1969, v čele s Milošem Kopeckým. Její název se překládá do angličtiny jako Farce, ale není to ono - a vyláme se na ni chrup i GoogleTranslate, byť se snaží:

Perzifláž leží někde mezi fraškou, groteskou, ptákovinou. A do frašky tedy někdy přecházejí i české prezidentské volby, třeba hned před pár dny:

https://nazory.aktualne.cz/komentare/nerudova-o-sobe-nepochybuje-ani-na-pikosekundu-jako-babis/r~81e938f87ad111ed8980ac1f6b220ee8/

Ale má to už dlouhou historii. Mu nenakloněná část veřejnosti vždy ocení, když uchazeče nevhodně dožene nějaká mladická nerozvážnost, jako zrovna čerstvě zde (tedy přesněji uchazečku):

https://www.idnes.cz/volby/prezidentske/2023/danuse-nerudova-marek-hilser-publikace-pirati-volby.A221221_090438_prezidentske-volby-2023_vajo

Což mi připomíná jeden příběh z prezidentské volby 2003, ale nejde v něm o jejího vítěze V. Klause, nýbrž o uchazeče, který se do ní vůbec nekvalifikoval prostě proto, že se nenašla parlamentní strana, která by si ho byla ochotna vetknout ve štít. Samozřejmě, že za ty roky byly uchazečů mraky, normální smrtelník by je už ani nedokázal všechny vyjmenovat, ale tento příběh je vždy poučný.

Stalo se už svérázným folklorem, že vždycky, když končí nějaký předseda Akademie věd, tak se hned začne zajímat o angažmá na Pražském hradě. Kde se to v těch lidech bere sám nevím. Normálně by se řeklo, že když se někdo dá na vědu, tak ji bude dělat celý život, a rozhodně ji neopustí kvůli něčemu tak pochybnému, jako je česká politická scéna. Tedy, pro normální výzkumníky to samozřejmě platí i dnes, ale pak jsou v naší vědě i lidé z hyperinflantovaným egem, kterým se teď už někde a někdy začalo říkat excelenti (což tedy má jednoznačně negativní konotaci - vzhledem k častému nadužívání té floskule excelence, a to nadto vlastně vždycky jen v nepřiměřených souvislostech). U lidí, kteří takto vědu ochotně opouštějí, možná už někdy na začátku došlo k jaksi chybné volbě. Zatím tomu tak bylo bez výjimky už od vzniku AV ČR 1.1.1993 (připomeňme, že ta stávající předsedkyně ještě neskončila, takže stran případného prezidentského pokusu se uvidí až za pět let).

Mez těmi akademiky, co se nakonec rozhodli přehodit vyhybky do českých kalných politických vod, byl jeden, na jehož neúspěšný pokus lze aplikovat různá národní přísloví, takže se přímo i hodí jako výchovná ilustrace do čítanek. Zde následuje např. tucet takových souvisících mravoučných přísloví (v abecedním pořadí): Boží mlýny melou pomalu, ale jistě; Co jsi z úst vypustil, ani párem koní nedostaneš zpět; Co sis uvařil, to si sněz; Čím kdo zachází, tím také schází; Kdo plevy seje, málo nažne; Lež má krátké nohy; Práce kvapná málo platná; Prázdný sud nejvíce duní; Pýcha předchází pád; S čím kdo zachází, tím také schází; Sobě ježek kadeřav; Udělali kozla zahradníkem - výběr zde nejvhodnějšího ponechávám na ctěné čtenářské libosti. Hrdinou příběhu je jeden z prezidentských zájemců v těch volbách 2003, kterému se dnes v našich akademických kruzích přezdívá Gardener. To vzniklo tak, že Akademie druhdy vyvěsila nějaký oznam, a taky s pomocí nějakeho toho translátoru to přeložila, a tak se v tom překladu objevily věty jako (citováno DOSLOVNĚ včetně překlepu): "... Together with Wichterl, he also founded the Learned Society of the Czech Republic. The gardener was its first chairman. ...".

Na příští rok připadá krásné 30. výročí pro českou pavědu a pseudovědu jistě slavného 20. března 1993. Takový majstrštyk se od té doby zopakovat nepodařilo. Jaro už bylo cítit ve vzduchu. Bylo to prvé jaro České republiky a náš nejčtenější list se rozhodl ukázati českou vědu v plné síle, kráse a světovosti. Celou jednu tiskovou stránku na to věnoval, s graficky náročným nadpisem Krakaten, do nik v písmenech R a A vkomponoval šestiúhelníky, přidal zdařilý akční snímek fotogenického objevitele, tedy Gardenera, a v textu samém pak i jeho mimořádně zajímavé sdělení: 'Vymysleli jsme sloučeninu, která je dosud nejsilnější známou klasickou výbušinou. Stokrát, možná i tisíckrát silnější než trinitrotoluen, dynamit či nitroglycerín.' Dál její objevitel vyložil myšlenkový postup, který k tomuto velko-objevu vedl, a nakonec oznámil, že k završení díla je ještě zapotřebí tak 30 tisíc dolarů. Ale už v této fázi bylo pro nové superexplozivo vymyšleno sofistikované jméno – Krakaten, příkladně čerpající z nejlepších tradic české literatury. Po asi jeden a půl roce se pak ona informace objevila i v angličtině v publikaci (v - jak se dnes u nás do omrzení říká - prestižním časopise), kde objevitel byl prvním z řady autorů. Žádný jiný výsledek z Akademie s takovým velkolepým expozé oznámen nikdy nebyl. A pak už nic, řadu let úplné ticho po pěšině. Že by se nakonec přece jen nedostávalo těch mizerných pár tisíc dolarů?

Oznámený objev byl z těch, o kterých se říká, že laik žasne a odborník se diví. Ze židlí ta zpráva skutečně mohla zvednout jak laiky, tak odborníky. Ale ty druhé v údivu, v údivu nad omylem, ke kterému došlo. V zásadě každému studentu prvního, nejpozději třetího ročníku chemického studia by mělo být jasné, že něco v těch úvahách není v pořádku. A lidem, kteří jsou takříkajíc od fochu, bylo hned toho památného 20. března 1993 jasné, že se jedná o nesmysl a klam, a že k vůbec žádnému objevu nedošlo - jen k blamáži. Jenže Akademie byla jiného názoru a věc se dál slavila, navrhovala se ocenění, objevitelům proudily granty, dokonce byla snaha o udělení Masarykova řádu za přínos vědě, věc přešla do učebnic a encyklopedií. Naší studenti tehdy již vyjížděli do světa a tam s rozzářenýma očima vyprávěli, jaký že veleobjev se v Praze udál. Tedy, jak tehdy tak dnes pro zaměstnance Akademie platilo a platí, že za kritiku takových posvátných nesmyslů prostě následuje vyhazov. A tak se radši nic moc nekritizuje. Nedávno ostatně bylo opět potvrzeno, že u nás v Akademii, ale i jinde - třeba na Univerzitě Palackého, jsou oznamovatelé nepravostí neboli whistlebloweři nadále nežádoucí:

https://reportermagazin.cz/a/pLZG6/nehrajte-si-na-hrdinkukralici-valka-mezi-vedci

Povšimněte si toho stupně opovrhování whistleblowery: "Nehrajte si na hrdinku. Hrát si na Husa za všech okolností není rozumné." Toto neuvěřitelné vyhlášení dost možná představuje poslední hřebík do rakve whistleblowerství nejen v Akademii ale i v české vědě vůbec. Takovéto ignorování etiky vědecké práce by sice v civilizaci mělo za následek okamžitou rezignaci. Ale u nás se nestane nic - prostě standard. Jasně, jinak by přece whistlebloweři mohli upozorňovat na různé další podivnosti, třeba tady - zmizelá čtvrtka miliardy:

https://reportermagazin.cz/a/iytw6/tajemstvi-jiriho-drahose-patenty-vyplacene-dotace-a-sporne-vysledky

OK - i ten obludný Gardenerův nesmysl byl a je v rámce Akademie nekritizovatelný. K popularizaci Krakatenu však přispěla, jak už to ve vědě bývá, hra náhody. Brzy po ohlášení objevu se v Praze konal velký mezinárodní kongres za účasti i objevitelů Krakatenu. V průběhu kongresu došlo k trapné a politováníhodné události, totiž že neznámý pachatel telefonicky ohlásil přítomnost nebezpečné výbušiny v kongresové budově. Budova byla vyklizena, prohledána, a nebyla nalezena ani trhavina, ani nebyl nikdy zjištěn ten taškář, kdo takto jenom přidělal řadě lidí zbytečné problémy. Jenže v té neplánované pauze někdo nadhodil, jestli náhodou ten taškář neměl na mysli Krakaten. Byl to šibeniční humor, ale pomohl účastníky zbavit pocitu, že jsou někde v Severním Irsku. Věc nakonec i dávala smysl, specielně v zemí, která dala světu Švejka a koncept švejkovin. A v této podobě se pak i historka šířila vědeckým světem a s ní i sláva Krakatenu.

Především tedy ale zpráva o té nové supervýbušine vyšla i v angličtině v seriózním vědeckém časopise, a svým způsobem skutečně zaujala. Zaujala i jednoho nositele ceny Alfréda Nobela. Nobelisté mají samozřejmě ve vědě zvláštní postavení a přirozeně též hrají i roli nejvyšších morálních autorit. Nejen u nás, ale i ve světě dochází k zcela předčasnému oznamování nedostatečně ověřených výsledků (nebo rovnou jako ten Krakaten čistě smyšlených, zcela falešných), které se nakonec ukáží být chybné.

Tehdy se v Americe začlo s udělováním posměšně-satirických cen Ignáce Nobela. Věc má i svou veselou, recesní stránku, ale jádrem bylo oponování pseudovědeckým výzkumům. Cena Ignáce Nobela (či Nobelovská anticena) původně honorovala výdobytky lidského ducha v nejrůznějších oblastech jeho nasazení, splňující požadavek, že nemohou či neměly by být reprodukovány. Na akci se otevřeně podílí několik laureátů řádné Nobelovy ceny, a další ji podporují inkognito. A celá ta věc s Krakatenem oslovila toho řádného Nobelistu do té míry, že podal nominaci Krakatenu na tu posměšnou cenu. Svůj zevrubný návrh na ono satirické ocenění Krakatenu ukončil slovy: 'Vím, že je těžké vybírat laureáta ceny Ignáce Nobela. Ale jsem přesvědčen že tady máte před sebou jednoho excelentního kandidáta.' V jedné části svého návrhového listu zmíněný řádný Nobelista vysvětluje, jak může k takovým učebnicovým omylům, jako byl Krakaten, vůbec dojít: 'Je třeba říci, že kinetika výbuchu je diskutovaná nanejvýš na několika stránkách ke konci učebnic fyzikální chemie. Většina studentů si nikdy ty stránky neprojde. Mnohem méně jejich profesorů.' Česká věda tedy byla v naději dostat svou první Cenu Ignáce Nobela za pseudovědu. Leč opět, jak už to vědě chodí, zasáhla náhoda. Pořadatelé soutěže se totiž později rozhodli modifikovat základní nominační kritérium, a sice za vědecké výsledky, které sice prvně lidí rozesmějí, ale pak je přimějí se zamyslet. A do této definice už ten Krakatenový nesmysl tolik nezapadal.

Už od dob renesance je věda diskuzí, konfrontací názorů. A tak hned v roce 1993 jsem sedl a napsal stručnou kritiku celé záležitosti. Dodnes se mi ji nepodařilo v Čechách publikovat. Ono je totiž to naše Česko malé a složitě podpovrchově provázáné. A tak se u nás (a opravdu jen u nás) dál ten nesmysl celebruje, takže to jsou jedny velké Císařovy nové šaty. Dokonce došlo k bizarnímu obrácení té nominace na satirickou Cenu Ignáce Nobela - škrtl se ten Ignác a začalo se prostě chladnokrevně tvrdit, že ten významný objev byl už i nominován na Nobelovu cenu. Tento nesmysl na kvadrát pak pro změnu otiskl náš druhý nejčtenější list 4.8.2001. Fraška dokonána.

Ale v zájmu širšího kontextu se sluší poznamenat, že máme již několik takových perel. A každá má své jméno známé i ve světě. Ex-ministr školství Prof. F. Kahuda (1911-1987) proslul svými mentiony, smyšlenými částicemi s rychlostí světla přenášejícími myšlenky. Ta rychlost světla mu možná kolidovala s teorií relativity, nicméně ji sám změřil pomocí stopek a senzibila roztáčejícího usilovným myšlením mlýnek. Kahudovu pseudovědu nicméně tehdy podporovala lékařská obec. Pozadu nezůstávají ani společenské vědy - z nedávné doby třeba několikadenní přelomový objev sošky bohyně Anahity, z které se záhy - a až komicky - vyklubal pouťový kýč ze sádry. Ale zajímavějším příkladem jsou spíš Rukopisy Královédvorský a Zelenohorský, dodnes ne zcela uzavřené, neb dosud není znám autor (ač moderní analytické metody by mohly přinést nové poznatky). A to je jen namátkový výběr z českých pavědeckých Císařových nových šatů. Zatímco v Čechách se nesmělo, tak naopak se mohlo v časopise Skeptical Inquirer: Journal for the Scientific Investigation of Claims of the Paranormal, tedy v časopise pro vědecké zkoumání paranormálních tvrzení (jako levitace, telekinese, mimosmyslové vnímání, homeopatie, apod., a taky ovšem Gardenerův Krakaten nebo Kahudovy mentiony):

https://app.box.com/file/6882942336?s=p3gf09mfk752feed00b1

Leč zpět k té prezidentské volbě 2003. Už během dlouhého prezidentování Havlova začala Akademie vysílat PR signály, že Gardener by měl být jeho nástupcem. Začalo to tehdy třeba v TV Nova, neb její tehdejší první muž měl k Akademii kladný vztah, už aspoň od dob, kdy se podílel na scénaři k seriálu z let 1981-91: Okna vesmíru dokořán. Slepým bylo nicméně jasné, že se těžko najde strana, která by chtěla takového kandidáta podporovat. Některé měly o svém koni dávno jasno, a ostatní si uvědomovaly, že Gardener se svým přehnaně dramatickým až hysterickým vystupováním není u veřejnosti nijak oblíben; taky vlastně neměl téma, kterým by ji oslovil. Snažil se třeba u soc.-dem., ale i tam reakce byla nanejvýš vlažná. A pak do PR masáže nečekaně vstoupila anketa LN z památného 17.3.2001 na téma Gardenerova končícího šéfování Akademie. A bylo tam hned několik jasných, oči-otevírajících hodnocení - jedno poskytl Dr. Ladislav Andrey:

A byla tam další, taky dost vše-říkající hodnocení despotických poměrů Gardenerem vytvořených - např. z pera Prof. Marka Fraňka:

 nebo (předčasně zesnulého) Dr. Richarda Tichého:

A tak vzalo za své celé to Akademií budované oslavné PR. Později pak v LN v redakční úvaze se o Gardenerově prezidentské způsobilosti objevilo hodnocení ve smyslu - neúspěšný objevitel neexistující výbušiny. A tak definitivně vyšel najevo jeho pravý obraz jako ne moc solidní figury. A to byl poslední hřebík do rakve toho pokusu o prezidentství, neb se definitivně stal nepoužitelným i pro soc.-dem., která ho tak už ani nezamýšlela zařadit do svého referenda (pro popis historie prezidentské volby 2003 viz třeba https://is.muni.cz/th/134804/pravf_m/diplomka.pdf). A nakonec to pochopil i Gardener a několikaletý akademický plán na dobytí Hradu zabalil. Právo přineslo dne 2.10.2002 na str. 2 tuto veskrze jasnou zprávu: "(Gardener) je ze hry. Bývalý prezident Akademie věd (Gardener) včera na dotaz Práva řekl, že nehodlá kandidovat na úřad prezidenta ani za socialní demokracii, ani za jinou politickou stranu." Vodění veřejnosti za nos konečně skončilo - a kromě Gardenerovy kamarily toho nikdo zjevně nelitoval. Ale i dnes to je pro školní dítka poučný příklad ze života, přímo do čítanek, totiž že: Kdo plevy seje, málo nažne. A taky to ukazuje, že Akademie má systémové vady, když se na prezidenta snažila natlačit člověka takového sporného charakteru (a navrch dávno profláknutého karierního totalitního denuncianta-recidivistu, viz třeba Právo z 6.5.1994):

A ty systémové vady taky vysvětlují, jak se se tam taková sporná postava vůbec mohla stát principálem - tedy, jak tam mohli udělat kozla zahradníkem.

Ovšem, že Gardener po té volební balmáži běsnil a pouštěl hrůzu. A pomlouval kde koho - když se dopídil jména toho Nobelisty, co ho nominoval na Anticenu Ignáce Nobela, tak trapně pomluvil hloupými smyšlenkami i toho člověka, kterému nesahal ani po kotníky. Do konce svých dnů Gardener mlžil, lhal, pomlouval. A běsnila i jeho věrná kamarila - neb pro ně takto vzala za své vidina lukrativních vedlejšáků coby poradců na Hradě pražském. A též vzniklo svého druhu Poučení z krizového vývoje v Gardenerově prezidentského pokusu. Ukázalo to třeba na potřebu zřídit akademického krizového manažera (https://kav.cas.cz/struktura/sekretariat-reditele):

A podtrhlo to nutnost systémových opatření na efektivní vyhazování whistleblowerů ZAVČAS - což i nyní dál zajišťuje ta Gardenerova kamarila. Dneska si už opravdu každý v Akademii, a nakonec i jinde ve výzkumu, dvakrát rozmyslí neprozřetelně kritizovat (tam jinak hojné) nepřístojnosti:

Netřeba ostatně zdůrazňovat, že všichni ti VELMI oprávnění whistleboweři z památmého vydání LN z 17.3.2001 byli z Akademie pod různými falešnými záminkami nevratně odejiti už dávno. Někteří z akademických whistleblowerů (co si o Gardenerovi dovolili říct nějakou zvlášť nevhodnou pravdu) obdrželi i doživotní zákaz působit v české vědě a výzkumu. A tak byla a je znovu a znovu vysílána jasná výstraha: V Akademii pšenka whistleblowerům nepokvete, na naši Akademii je přece krátká i závazná Směrnice Evropského parlamentu a Rady EU o ochraně whistleblowerů.

A tak v Praze, a opravdu jenom v Praze na Akademii, je ten krakatenový nesmysl pořád dál za démant z národní klenotnice poznání. Kritika je podnes nepřípustná, dokonce se jako prevence zavedlo sledování emailu, ba došlo i na postihy kvůli obsahu. Pochopitelně, něco takového je v civilizaci absolutně nemyslitelné, a tak o těch podivných, zatuchlých pražských poměrech racionální skeptici z Holandska vytvořili zdařilý satirický článek (tedy, pokud umíte holandsky):

https://app.box.com/s/6g94rllezb3yjfe0e16i4e59utw7bw3v

Hlavní zřídla krakatenové blamáže (s následnou perzifláží): Mladá fronta-Dnes 20.3.1993 (č. 66) str. V3; J. Mol. Struct. (Theochem) 313, 335 (1994), zvl. str. 341; THEOCHEM - J. Mol. Struct. 119, 335 (1994), zvl. str. 341; Chem. Listy 86, 162 (1992), zvl. str. 164; Obecná chemie, Karolinum, Praha, 1994, zvl. str. 211; Právo 4.8.2001, str. 21.

P.S.: Po vyjití jsem byl vzdělanějším čtenářstvem upozorněn na toto objevitelovo dřívější prestižní ocenění:
https://www.muzeuminternetu.cz/docs/JdC.php3  //  23.4.1998
https://listserv.cesnet.cz/cgi-bin/wa?A2=ind9804&L=jdc-l&P=9849
https://app.box.com/s/4ja58jgfh7wmnn06xbcavrqm9d13fgck

Foto u perexu: První Czech-made zářez v prestižním časopise pro vědecké zkoumání paranormálních tvrzení (s podtitulem: Časopis pro vědu a soudnost) - Skeptical Inquirer str.18, č.4, roč.24, r.2000 (https://skepticalinquirer.org/volume/no-4-vol-24/).

____________

[hniloba@AVCR neboli Akademická špína v krystalicky čisté formě: Část XLV.]
XLIV. díl seriálu: https://zdenekslanina.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=794170
XLVI. díl seriálu: https://zdenekslanina.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=795907

This work is licensed under CC BY-NC-ND 4.0