Akademické neuvěřitelnosti: (ne ta s elektro-masochistou leč) Ta s 2 udavači a 2 Nobelisty

Nedávno vyšel I. díl čtyřdílných Dějin ČSAV, dekáda 1952-62. Je to ale spíš jen přehled všemožných usnesení - o reálném dění za oficiální fasádou se z nich nedovíte nic. Ač i v dějinách Akademie existují opravdové neuvěřitelnosti.

Nedávno vyšel první díl čtyřdílných Dějin ČSAV, věnovaný první dekádě, 1952-62. Je to ovšem spíš přehled všemožných úřednických usnesení, o skutečném dění za oficiální fasádou se z nich nedozvíte nic. Ač i v dějinách Akademie existují opravdové bizarní neuvěřitelnosti, které ovlivňovaly její historii. Aby čtvrtý díl (1982-92) byl blíže reálnému životu, nabídl jsem jim i svá svědectví:

Nikoliv překvapivě, nikdy mi neodpověděli. Jak už pravil George Santayana (1863-1952): Historie je snůška lží o věcech, co se nikdy nestaly, vyprávěná lidmi, co u toho nebyli. A k tomu svědectví lidí, co u toho naopak byli, opravdu potřeba nejsou.

Uvedu příklad z historie nejmenovaného akademického ústavu, kde jsem druhdy působil. Bylo to v létě 1971, a když jsem k ústavu dorazil, odjížděly od něj úřední Volhy. Jak jsem se záhy dozvěděl, právě odjížděla MordParta. Toho dne brzy ráno prvně přišla vrátná, pak uklízečka, a také už i učenec, s kterým jsem sdílel office v pátém patře. O něco později, právě na tom pátém patře v místnosti ob jednu od naší, zděšená uklízečka objevila polonahou mrtvolu. Ten můj kolega pak zajistil s vrátnou příjezd Mordarty, a taky vzkřísili tu uklízečku. A já jsem pak od něj měl přesný popis místa činu, takže jsem skoro očitý svědek. Jak se později ukázalo, šlo o muže, kterého jsem počítal mezi ústavní mimoně - působil na mne dojmem, jakoby jeho mysl byla někde jinde. A s tím souvisela i příčina jeho úmrtí. Ten muž po nocích experimentoval (z propracovaných detailů jeho technologie se jevilo, že už dost dlouho) s uvaděním až cca 220 V proudu do svého člena (toto je název vymyšlený našimi obrozenci, latinské slovo membrum se překládá jako člen nebo úd, a jak se možno dočíst v pamětech legendárního psychiatra Vladimíra Vondráčka, slovo člen obrozenci právě razili pro mužský úd). Ano, musel to být ŠÍLENÝ masochistický nápad, speciálně z pohledu někoho, koho někdy kopla elektřina. Když vám tělem prochází těch 220 V, tak vám ztuhnou svaly v křeči, takže je přestanete ovládat. A zapamatujete si ten šok do konce života. On používal tzv. autotransformátor, takže voltáž mohl plynule regulovat, leč té noci se mu otočná rukojeť autotransformátoru nějak nešťastně zasekla, zrovna kolem těch 220 V, a on se z toho už nijak nedokázal vymanit. Tato politováníhodná událost měla pro onen ústav dalekosáhlé důsledky. Vznikl (zcela mylný) dojem, že na tom ústavě se prostopášnostem holduje naveliko, což pravda samozřejmě nebylo, naopak se tam většinou pilně pracovalo. Leč příslušná místa cítila potřebu přijmout opatření, tak ústav sloučila s jiným ústavem, a tím celkem dost změnila ústavy oba. Leč o té dost neuvěřitelné epizodě v pozadí onoho slučování dvou úspěšných ústavů se v tom druhém díle těch Dějin ČSAV, až vyjde, určitě nic nedočtete. Dlužno poznamenat, že masochisté mohou provozovat i jiné ŠÍLENÉ praktiky. Někteří se třeba věší, až se začnou dusit, a pak to na poslední chvíli přeruší. Samozřejmě se tu může vymknout kontrole, což se stalo osudným třeba herci jménem David Carradine, známému z filmů Kill Bill.

Stejně tak se za pár let v jejich čtvrtém díle zcela jistě nic nedočte o totalitním udavačství jistého Brettschneidera:
https://members.tripod.com/gamma_photon/jp2.html
https://www.cibulka.net/petr/view.php?cisloclanku=2007050601
ač pak neuvěřitelné vylhávání se z toho udavačství bylo v pozadí řady jinak nepochopitelných událostí v Akademii, a úspěšně trvá dodnes už čtvrtou dekádou. A protože jsem byl i sám obětí jednoho z jeho udání [pročež ho označuji zkratkou OUD - (můj) Osobní UDavač], mám k tématu i já dost co říci.

A taky tam nebude zmínka o pokračování toho udavačského kousku, na kterém se podílel i TS StB Mácha, ač je to (dobře uvěřitelný) příběh s neuvěřitelným leč krásným happyendem. Po tom sloučení s jiným ústavem vznikla i dvě místa místoředitelů, za každý z obou původních ústavů jeden. Za ústav, ve kterém se děl ten noční život, se stal místoředitelem Doc.*. Ten byl i vedoucím jednoho prosperujícího oddělení. Leč zálusk na ten místoředitelský post měl i řečený Gardener, a na post vedoucího oddělení TS StB s krycím jménem Mácha. Jak známo z celé lidské historie, jsou-li na jednom smetišti dva kohouti, dochází ku kohoutím zápasům do kterých oba pernatci zapojují podle svých možnosti různé podpásovky. Tak třeba v našem případě Gardener sehnal na Doc.* jeho dopis, který napsal z Ameriky někomu z ústavu, který však mezitím sám emigroval. V tom dopise byl básnický obrat ‘sovětské svině co k nám přijeli v tancích’, a taková avantgardní poezie se tehdy kriminalizovala dle §104 o hanobení státu světové socialistické soustavy a jeho představitele. Současně ovšem provést udání takovéhoto hanobení jen tak za denního světla by ale znamenalo pro udávajícího značné stigma do budoucna. V první fázi se proto zajišťovala publicita pro protistátní korespondenci Doc.*  jen popularizací na ústavě i mimo něj, neb se dalo čekat, že dříve či později se o ní příslušná místa přes svá tykadla doví. Např. dopis předvedl Gardener skupině svých spolupracovníků, mezi kterými byl i jeden z netalentovanějších lidí v tom oboru tehdy v Praze, pozdější doc. Jiří Pancíř, jeden z prvních laureátů Votočkovy ceny udělované VŠCHT v Praze. Osudy té korespondence byly pak dál ještě pestré, vzniklo dokonce několik pokusů (odhadem aspoň pět) dodat ji příslušným místům, leč věc vždy nějak zahybernovala - příslušní činovníci nejspíš asi nebyli ochotni tomuto nevybíravému usilování o post vůbec nějak asistovat. Podíleli se na tom příležitostně vedle Gardenera možná i další lidé, ale u něj šlo o skutečnou obsesi - moc či touha po ní byla jeho motivaci vždy. On sám ve svém oboru nevytvořil sice nikdy nic hodnotnějšího, neb neovládal jeho řemeslo, ale z titulu svého postavení snadno dostával své jméno na dobré práce vytvořené lidmi řádově talentovanějšími, např. doc. Pancířem. Jakmile nějaká práce vyjde tiskem, jsou si všichni spoluautoři rovni, neb žádná scientometrická metoda nemůže rozhodnout, jaký byl jejich skutečný tvůrčí podíl na jejím vzniku. Pravidla vědecké etiky řeší tyto aspekty takto: ‘… An author must have made “substantive intellectual contributions” to the manuscript. Creative input is thus more eligible for authorship than purely mechanical work. A technician merely acquiring data, a senior researcher only obtaining funding or providing supervision, a collaborator solely providing a new reagent or samples, and other research-related but non-creative tasks do not merit authorship on their own …’.

Po řadě dějiství byl dopis Doc.* podstrčen i tomu TS s krycím jménem Mácha (měl totiž na Doc.* taky pifku - chtěl přece šéfovat to oddělení) a věc se tehdy konečně roztočila do likvidačních otáček. Fakticky šlo o souběh dvou udání, jedno anonymní, jedno neanonymní, a obě směrovaná na ÚV u Vltavy, byť různými kanály - jedno přímo, druhé oklikou přes nižší instance. Ten souběh nebyl až tak náhodný a hlavně přinesl synergický efekt. Navíc i StB o tom měla povědomost, ale v této konstelaci musela v rámci subordinace čekat na likvidační pokyn z toho ÚV.  V tom likvidačním očekávání pak kauza byla dlouhou řadu měsíců. Lidé kolem Doc.* se ovšem snažili o nějakou pomocnou akci (mohla by mít klidně třeba krycí jméno ProBa) - in the worst case scenario by dost možná hrozila i likvidace jejich výzkumného směru u nás. A skutečně pak zasáhl takříkajíc Deus ex machina (aspoň zvonku to tak vyzeralo) - a to v podobě sovětského akademika a laureáta Nobelovy ceny za spoluobjevitelství maseru/laseru. Ti laureáti za fyziku byli v roce 1964 tři, dva Rusové (N. G. Basov?, A. M. Prochorov - odtud to hoření krycí jméno ProBa) a jeden Američan (C. H. Townes), a to za zásadní práce, které vedly k sestrojení maseru a laseru ("for fundamental work in the field of quantum electronics, which has led to the construction of oscillators and amplifiers based on the maser-laser principle"). Existují tři verze, který z obou Rusů (resp. oba společně - tuto verzi považuji za nejpravděpodobnější) v kritickém momentu podpořil udělení Společné ceny AVSSSR a ČSAV, a to Doc.* a spolupracovníkům z obou Akademií, za práce s přesahem do laserových aplikací (fakticky šlo o čpavek, který byl pracovním médiem v prvním maseru), což bylo v úředním věstníku Akademie oznámeno takto:

Pokud tehdy něco podpořil sovětský akademik-Nobelista, či dokonce dva, nejel přes to vlak, jak se říká dnes. Doc.*, očekávající stále ještě kdykoliv zatčení, byl náhle - zcela neuvěřitelně - z nejhoršího celkem dost venku. Tajné služby tehdy věc (realisticky) zhodnotily jako součást boje o místoředitelství na jednom akademickém ústavu, a protože to takříkajíc bylo v nomenklatuře Kremlu, pro tu chvíli se nad ní zavřela voda. Historicky první film vytvořili bratři Lumierové a jmenoval se Pokropený kropič. Gardener a TS Mácha se svou intrikou skončili jako Pokropení kropiči. A naopak, z hlediska Doc.* (a prakticky celého zbytku ústavu) šlo o happyend v opravdu Hollywoodském stylu.

Tedy - zavřela se až do sametu. S příchodem sametu v Akademii vypukla euforie připomínající Postřižiny, následovaná chaosem. Kdo toužil po nějakém postu, tak ho povětšinou i dostal, zájemců totiž nebylo příliš mnoho. O nějaké zajišťování budoucnosti Akademie se nestaral nikdo, ale její odpůrci nelenili. První propad přišel záhy - česká část ČSAV se rozhodla, že bude figurovat jako česká instituce, ale amatérsky si zapomněla zajistit u tehdejší české vlády rozpočet. Takže ji vyškrtli z federálního rozpočtu, ale nezařadili do republikového. Rozpočty uzavřeny, Akademie nikde. Nakonec se to vyřešilo, ovšem pochopitelně za cenu první z rozpočtových redukcí. Nikoliv překvapivě, i Gardener začal stoupat po spirále moci. Nikdo si ovšem nebyl vědom lépe jeho dřívějších pochybení, než on sám. A jako adikt moci zvolil taktiku vyvolávání strachu. K tomu stačilo pod různými umělými záminkami vyházet pár produktivních lidí. Ta volba produktivních badatelů nebyla náhodná - pokud se vyhazují tito, je každému hned jasné, že je vyhoditelný kdokoliv. Rok se s rokem sešel, a na ústavě nebyl nikdo, kdo by se odvážil kritizovat. Jak pravil jeden člen ústavního vedení, když už sám se pak rozhodl přejít do soukromé sféry: ‘Nikdy se lidé na ústavě nebáli tolik jako nyní’. Doc. Pancíř se zdánlivě neměl obávat čeho, měl výsledky, pracoval na originálním projektu. Nakonec, když si Gardener připravoval svou DrSc. disertaci, dodal mu do ní její fakticky nejvíce inovativní část. Leč doc. Pancíř se dopustil několika 'hříchů', které Gardener neodpouštěl. Jednak přestal Gardenera připisovat na své publikace. Ten ale sám, protože neznal to potřebné řemeslo, nemohl hodnotnější publikaci sám vůbec stvořit. Tedy, třikrát se o něco pokusil, a vždycky to jen vedlo k obohacení poznání o triviální učebnicové chyby. Doc. Pancíř nadto též oprávněně kritizoval změnu v pořizování většího hardwaru pro ústav. Gardener, který věci nerozuměl, původní promyšlenou koncepci po příchodu sametu považoval za nutné zrušit a nahradit řešením, které ústavním potřebám moc nekorespondovalo. Jenže kritizovat a dokonce nepřipisovat na publikace - to už bylo příliš. Doc. Pancíř byl pod umělou záminkou vyhozen, následně i jeho nejbližší spolupracovnice dr. Ivana Haslingerová, a celá jejich skupina byla rozmetána. Ústav opustil i designér původní koncepce pro to pořízení hardwaru, který si taky dovolil oponovat. Doc. Pancíř přešel přednášet na VŠ, leč i to Gardener považoval za pro sebe neúnosně rizikové či nedostatečně exemplární - rok se s rokem sešel a doc. Pancíř už nebyl ani na VŠ. Zapomenuty jeho originální výsledky (na české poměry skutečně nadstandardně přínosné), zapomenuta pomoc pří Gardenerově DrSc., zapomenuta i Votočkova cena. A navíc se vypustila slizká mystifikace, že se mu tak stalo 'pro neaktivitu'.  A podobně se dělo třeba i talentovanému dr. Michalu Svrčkovi. I ten byl svědkem dřívějšího Gardenerova jednání, které se pro novou dobu taky dvakrát moc nehodilo. A navíc se obíral sice substanciálnímí, leč - pro Gardenerovy povrchní znalosti oboru - přilíš abstraktními problémy. Tato vytěsnění měla očekávatelný efekt - v ústavě se zabydlel strach, jaký tam za totality zdaleka nebyl (během té tam totiž nakonec nedošlo k vyhazovu ani jediného vědeckého pracovníka). Kdyby bylo třeba, vyházeli by se snad v těch divokých devadesátkách třeba i všichni znalejší badatelé z toho sub-oboru. To vše jen pro pojištění kariéry jednoho mocipána. V této atmosféře se těžko někdo mohl ozvat - jenom by skončil stejně. Věc se ale nakonec hojně dostala i do médií, třeba do Práva 21.7.1993 nebo 29.10.1994.:

Věc vypadala sice hrozivě, původní půl milonu byla tehdy zcela likvidační částka, ale i ta - po řadě let a ovšem i obrovském náporu a stresu pro lidi, co jen řekli pravdu - skončila (skoro) happyendem:
https://members.tripod.com/gamma_photon/ih.html
https://www.psp.cz/eknih/1993ps/tisky/t2133_00.htm
Gardener nakonec nevysoudil ani korunu - ale tento závěr se podařilo Akademii zcela upozadit. Takto jednat může opravdu jen psychopat. Mimochodem, on prvně měl dost jistotu stran justiční mafie - věc totiž soudila jistá dr. Vostrejšová, jejíž choť šéfoval oddělení prokurátorů pro boj s protistátní činností:
https://www.sinagl.cz/domaci-zpravodajstvi/5138-vs-praha-romana-vostrejsova-vraci-zalobu-agentury-mm-na-jana-sinagla-soudci-ks-praha-vojtechu-ceplovi.html
Přesto ale nakonec pomohly podpůrné akce (hodilo by se pro ně souhrné krycí jméno GardenGate) řady lidí se společným cílem - aby nedošlo na to obludné odsouzení za řečení pravdy. A to se skutečně podařilo. 

Pro naše akademické poměry je příznačné, že taková osoba se mohla stát jejím předsedou, a fakticky manipulovala dění v Akademii celá tři desetiletí. A to za situace, kdy jeho udavačství bylo v Akademii dost všeobecně známo, m.j. i zásluhou mého Otevřeného dopisu Akademickému sněmu:
https://app.box.com/s/pf4naee9bfredkmz6gpz09uymu4g27sa
který jsem pak různě i dál distribuoval, samozřejmě třeba taky všem nově zvoleným akademickým vedením, nebo třeba též akademické Dozorčí komisi či Etické komisi:

A esencí toho mého otevřeného dopisu byla tato (vše-říkající) pasáž:

No, a na tento jasný otevřený dopis jsem žádnou odpověď nedostal dodnes - vyvolal jen zběsilé vylhávání ze strany Akademie, trvající taky podnes. Leč Zahradník měl k dispozici opravdu hojnost prostředků, jak odměňovat ty, co jeho lidská i odborná selhání ochotně kryli (a vlastně kryjí dodnes - nechtějí totiž, aby se na veřejnost dostávaly informace právě o tom štědrém odměňování toho přičinlivého zametání pod koberec). K té mnohaleté vylhávací frašce se ochotně byť bez-skrupulózně propůjčila řada akademických celebrit (holt, za tím taky budou nějaké ty osobní interesy). A ti různě mlžili, když někdo z příjemců toho mého otevřeného dopisu žádal po Akademii nějaké vysvětlení. A jako vylhávací pomůcka vznikl i vpravdě bizarní dopis tří akademických hodnostářů (pod který by se normální člověk hádám nepodepsal ani ve stavu silné podroušenosti), který hned zkraje začínal úderným otevíracím sloganem:

A pod to úspěšné odhalení terorismu se podepsali hned tři příslušnící akademické kasty nedotknutelných (pokud čtenář tuší, že těžko tak činili z nezištné čisté lásky k 'vědě a lidstvu', tak já mu to vymlouvat nebudu):

A samozřejmě, že podobné nesmysly se šíří i do zahraničí, k tomu se zase propůjčila (částečně) jiná squadra akademických hodnostářů (a příslušníků akademické kasty nedotknutelných):

A taky vytvořili ještě další podobně zcela LŽIVÝ paskvil:

Ó ano, to o čem tak úpěnlivě hýkají je ten můj Otevřený dopis Akademickému sněmu AVČR pojednávající to Zahradníkovo totalitní udavačství (aby znemožnil napravování svých vlastních vědeckých nesmyslů). A ovšem, že si účelově vycucali z prstu ten nesmysl, že bych svůj otevřený dopis posílal na náklady nějaké instituce. Jenže tu lež si prostě z prstu vycucat museli, aby do toho svého mafiánství ta zahraniční pracoviště aspoň nějak podloudně vtáhli. [Pochopitelně, že jsem svůj otevřený dopis nikdy přes žádné pracoviště neposílal - už proto, aby je nějaký šibal do toho vylhávání Zahradníkova udavačství nechtěl nějak zlomyslně přímíchávat. A stejně tak jsem emailoval výlučně z yahoo.com, jakmile vzniklo.] Pokud je Akademie v rukou lidí, kteří nemají problém se podepisovat pod takovéto lži, nesmysly, zcela křivá kriminální obvinění, tak je pochopitelné, že přes letiště Ruzyň raději cestuji bez počítače, aby mi tam do něj taky gangstersky nenahráli nějaké vykonstruované kompro jako ex-řediteli Michalu Halovi:
https://www.ceska-justice.cz/2022/05/nepamatuji-se-omlouvat-se-nebudu-uvedla-u-soudu-zalobkyne-z-pripadu-nezakonneho-stihani-byvalych-sefu-rsd/
V zemi, kde je možné, že prokuratura BEZTRESTNĚ vyrábí falešné kompro, aby mohla na něčí přání zavřít někoho nevinného, musím i já počítat s tím, že si akademičtí gangsteři mohou objednat podobný podraz i na mne - abych z letiště rovnou zmizel ve stejnojmenné věznici. Ležím jim totiž v žaludku podnes, protože šířím pravdu o těch prohnilých akademických poměrech.

Mimochodem, obrátil jsem se sice před lety na tu hoření místopředsedkyni Akademie, pod kterou spadaly chemické vědy, aby se s tím okázalým plýtváním lidským nadáním něco udělalo, leč nepohnul se ani list. Přitom šlo o výzkumy, pro které by k úspěšné práci stačily jednotky procent z peněz, které se vyplýtvaly třeba na pseudo-vědu legendárního vědeckého podvodníka Bezoušky:
https://www.lidovky.cz/ceska-pozice/pripad-profesora-bezousky-nocni-vyprava-za-mistickami-se-vzorky-nkr-p1.A120418_094628_pozice_64020
https://www.lidovky.cz/ceska-pozice/kauza-profesora-bezousky-po-19-letech-prisel-vymaz-clanku-z-nature.A130709_222106_pozice_134178

A ještě jednou mimochodem - i StB věděla, že různí Brettschneiderové mohou sloužit jako užitečný informační zdroj, a tak si i toho mého Brettschneidera pozvala k posouzení, zda je to perspektivní kádr pro fiktivní verbovku (tehdy se už budoval kádr agentů F pro nové poměry co vbrzku přijdou):
https://members.tripod.com/gamma_photon/95.jpg

Věru, divná to tehdy byla doba v Akademii. O osudech talentovaných badatelů rozhodoval člověk, který se s nimi skrovností své hřivny v daném oboru nemohl měřit - ale měl v rukách moc. Tedy situace, která v éře pravdy a lásky měla být nemyslitelná - specielně v Akademii, která stojí a padá s tvůrčím potenciálem svých badatelů. Jenže, současné vedení Akademie oprávněnými whistleblowery vysloveně pohrdá, jak ilustruje třeba kauza velmi oprávněné whistleblowerky z akademického Ústavu experimentální mediciny:
https://reportermagazin.cz/a/pLZG6/nehrajte-si-na-hrdinkukralici-valka-mezi-vedci
Pokud by se nějaký akademický činovník v civilizaci vysmál oprávněnému whistleblowerovi takovým arogantním bonmotem ["Nehrajte si na hrdinku. Hrát si na Husa za všech okolností není rozumné"!], tak by končil. Ten činovník - u nás z ústavu naopak vyhodili tu whistleblowerku. U nás totiž někteří akademičtí činovníci mají dost co tutlat, viz třeba tady:
https://reportermagazin.cz/a/iytw6/tajemstvi-jiriho-drahose-patenty-vyplacene-dotace-a-sporne-vysledky
https://krusnohorec.webnode.cz/news/tajemny-pan-bas-aneb-patentovana-slusnost/

?N. G. Basov patří do cca desítky Nobelistů, které jsem v životě potkal; všechny bych je popsal jedním společným slovem - neokázalí. A Basov na mne také působil dojmem, že by pomohl člověku z branže, kterému hrozila ?????? kvůli gangsterské intrice.

Foto u perexu: Ukázka autotransformátoru využiváného v nejmenovaném akademickém ústavě při neuvěřitelném nočním elektro-masochismu (https://www.sbazar.cz/Teslakb73/detail/168213371-reg-autotransformator-ra-5-120220v
https://cs.wikipedia.org/wiki/Autotransformátor
https://cs.wikipedia.org/wiki/Autotransformátor#/media/Soubor:Variable_autotransformer_0-220_V,_4_A,_880_VA-1102.jpg)

____________

[hniloba@AVCR neboli Akademická špína v krystalicky čisté formě: Část LI.]
L. díl seriálu:   https://zdenekslanina.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=800423
LII. díl seriálu: https://zdenekslanina.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=801444
This work is licensed under CC BY-NC-ND 4.0