Jak Pjotr Leonidovič u Jos. Vissarionoviče vyreklamoval z Gulagu i Vladimira Alexandroviče

Nobelista Pjotr L. Kapica dosáhl promyšleně sestavenými žádostmi u Stalina zdánlivě nemožné - fyzici Vladimir A. Fock i Lev D. Landau přestali být v době tzv. Velkého teroru v třicátých letech objektem brutálního NKVD vyšetřování.

Na pamětní plaketě k 275. výročí založení Petrohradské univerzity [založena Petrem Velikým v r. 1724, dnes je známa jako Sankt-Petěrburgská státní univerzita (?????-????????????? ??????????????? ???????????)] je hned vedle Dmitrije Ivanoviče Mendělejeva (??????? ???????? ????????? - zcela vpravo) vyobrazen i další její významný alumnus: Vladimir Alexandrovič Fock (???????? ????????????? ???; 1898–1974) [po jeho pravici je pak dál pak matematik Vladimir Ivanovič Smirnov (????????? ????????? ????????), a zcela vlevo fyziolog Alexej Alexejevič Uchtomskij (??????? ?????????? ?????????)] - https://commons.wikimedia.org/wiki/File:RR5111-0065R_275-?????_???????_???????????_????????????.gif :

Vladimir Alexandrovič Fock byl teoretický fyzik, zabýval se např. teorií relativity či atomovou a molekulovou fyzikou. S jeho jménem se setkáme třeba v tzv. Hartree-Fockově metodě pro řešení Schrödingerovy vlnové rovnice pro atomy a molekuly, k jejíž korektní formulaci přispěl v třicátých letech. Fock také již v r. 1932 vydal první ruskou učebnici kvantové mechaniky. Samotnou Hartree-Fockovu metodu původně formuloval anglický fyzik Douglas Rayner Hartree (1897-1958). Vladimir Alexandrovič ji dál rozpracoval, aby splňovala základní axiom kvantové mechaniky stran symetrie vlnové funkce (specielně pro molekuly - změna znaménka vlnové funkce při formální výměně dvou elektronů). To lze zajistit vlnovou funkcí v podobě determinantu (známého též jako Slaterův determinant) a Vladimir Alexandrovič pro tuto podobu formuloval iterativní schéma tvořící dodnes vychodisko při kvantově-mechanických výpočtech vlastností molekul, nebo atomových jader. Toto schéma později ještě dále upravil holandský fyzik Clemens C. J. Roothaan působící v Americe, a to použitím lineární kombinace atomových orbitalů; proto se někdy místo Hartree-Fockova metoda používá delší název Hartree-Fock-Roothaanova metoda (za války Němci uvěznili kvůli odboji jak Clemense tak i jeho bratra, který však na konci války zahynul na pochodu smrti). Vedle pojmu Hartre-Fockova metoda se jméno Vladimira Alexandroviče objevuje třeba i v termínu Hartree-Fockova limita, což je nejnižší energie, kterou lze v Hartree-Fockově metodě dosáhnout (ve zhola nepravděpodobném případě, že by si někdo chtěl o tom přečíst něco více, viz třeba str. 45-49 zde: https://vdocuments.mx/zdenek-slanina-contemporary-theory-of-chemical-isomerism-dreidel-pubco.html?page=1). 

Vladimir Alexandrovič se též vymezoval proti primitivním, nekompetentním výpadům ze sféry společenských věd hloupě odmítajícím teorii relativity i kvantovou mechaniku. Je možné, že tato jeho osvětová činnost mohla způsobit falešná udání, která dvakrát vedla k jeho zatčení na základě smyšlených obvinění. První zatčení trvalo jen krátce, a i při druhém byl propuštěn po rekordně krátké době několika dnů zásluhou odvážné akce Pjotra Leonidoviče Kapicy (1894-1984) [jejíž úspěch jakoby ilustroval postulát samotného Vladimira Alexandroviče, který formuloval během velkých čistek v třicátých letech: Zbabělost neovlivňuje pravděpodobnost zatčení]. K druhému zatčení došlo 11. února 1937, tedy v období známém jako Velký teror, kdy uniknout ze soukolí Gulagu bylo pro jeho oběti prakticky nemožné. Přesto již ale 12. února 1937 píše Kapica samotnému Stalinovi. Podobně Kapica odvážně (a úspěšně) konal pak i v roce 1938, když byl zatčen (pozdější Nobelista) Lev Davidovič Landau (Nobelista z roku 1962 za vysvetleni supratekutosti).

Pjotr Leonidovič Kapica (Nobelista z roku 1978 za práce ve fyzice nízkých teplot) měl možnost vycestovat v r. 1921 do Velké Británie, na Cavendishovu laboratoř v Cambridge, kterou tehdy vedl Ernest Rutherford. V Anglii pak pracoval po souvislých 13 let na výzkumech magnetismu. Za své výsledky se v r. 1929 stal členem britské Královské společnosti, což bylo uznání v Rusku velmi  ceněné. Na léto se vracel do vlasti, leč v r. 1934 mu návrat do Anglie už nebyl dovolen. Nicméně - byly mu poskytnuty dobré podmínky pro pokračování ve výzkumech ve vlasti. Byl pro něj v Akademii vytvořen Institut fyzikálních problémů a z Anglie převezeno Kapicovo laboratorní vybavení. Zde pak v r. 1937 objevuje (kvantovou) supratekutost kapalného hélia. Kapica byl - přes různé byrokratické překážky - vždy ve vlasti uznáván jako významný učenec, a zřejmě i Stalin k němu choval jistý respekt (jinak u Stalina zcela zřídkavý). V r. 1945 sice popudil Beriju, když nechtěl převzít vedení jaderného programu, leč ani tehdy neskončil ve vězení. Atomová fyzika totiž nebyl Kapicův vlastní obor, tím byly nízké teploty či magnetismus. Jaderný program pak vedl Igor Vasiljevič Kurčatov, označovaný též za otce ruské nukleární bomby.

To umožnilo Kapicovy hned příští den po zatčení Vladimira Alexandroviče napsat dopis právě samotnému Stalinovi. Dopis začínal charakteristikou Vladimira Alexandroviče (který byl už od r. 1932 členem korespondentem Akademie, později se pak v r. 1939 stal akademikem). A pak následoval výčet bodů, proč by s vědci obecně nemělo být nakládáno tak, jako se momentálně děje v případě Vladimira Alexandroviče. Takový přístup totiž jenom rozšiřuje jisté odcizení mezi vědci a zemí, které dnes bohužel existuje, ač bychom si všichni přáli, aby naopak už navždy zmizelo, napsal Kapica Stalinovi - dost možná jako historicky první, kdo se toho odvážil. A Kapicova opovážlivost se dál ještě stupňovala. Fockovo zatčení je aktem hrubého nakládání s vědcem, které - stejně jako hrubé zacházení se strojem - ničí jeho kvality. Zničení Fockových tvořivých schopností by přineslo škodu celé světové vědě. A pak následoval argument pro Stalina možná nejpůsobivější: Takovéto zacházení s Fockem vyvolá u našich stejně jako u západních vědců obdobné vnitřní pocity jako kupříkladu při Einsteinově vyhnání z Německa. A posléze Kapica dodal: Máme jen málo vědců jako je Fock a naše věda na něj může být před světem hrdá - to se však stává obtížným, když byl umístěn do žaláře. Toto vše Kapica napsal za situace, kdy se snadno mohl sám za ten dopis dostat do vězení. Je ale možné, že i Stalin si uvědomoval, že případný zinscenovaný teatrální proces s Kapicou by u lidí na Západě, kteří Kapicu znali osobně, jen potvrdil, že všechny ty předchozí moskevské politické procesy byly pouhé zrežírované frašky založené na vynucených 'doznáních'. A tak se stalo neočekávané - už po třech dnech byl Vladimir Alexandrovič předveden přímo před tehdejšího náčelníka NKVD Ježova (NKVD bylo později přejmenované na KGB, a ještě později na dnešní FSB) - a propuštěn. Vladimir Alexandrovič po propuštění z moskevské věznice Lubjanka nejprve hned zašel za fyzikem Igorem Jevgeněvičem Tammem (pozdější laureát Nobelovy ceny za fyziku v r. 1958), aby se u něj vypůjčil peníze na vlak na cestu domů.

Dva roky poté Kapica píše Stalinovi znovu, i tentokrát uspěl - zatčený Landau byl po roce v rukou NKVD propuštěn. Během toho roku (samozřejmě s pomocí i Pravdomluva - viz níže) se Landau zlomil - NKVD z něj vynutila 'doznání' k činům, které on ani jiní nikdy nespáchali. Mimo jiné ho přinutili i k smyšlenému doznání, že plánoval využívat pro protistátní aktivity i Kapicu a Nikolaje Nikolajeviče Semjonova (laureát Nobelovy ceny za chemii v r. 1956).

NKVD použivala vyšetřovací praktiky, které se pak i u nás uplatňovaly v padesátých letech, a někdy i poději. Vyšetřovanec musel celou dobu stát, bylo mu odpírán spánek, svítilo na něj prudké světlo, vyšetřování probíhalo bez přestávky, jen vyšetřovatelé se střídali, a byli vyzbrojeni "přítelem po boku" - bejkovcem přezdívaným Pravdomluv. Pro psychické zlomení se, a to i u nás, příležitostně používala droga skopolamin zbavující vyšetřovance vůle. O tom patrně svědčí třeba i smutný případ nebohého Jiřího Ganse, kterému nakonec (v roce 1977) hrozil provaz:
https://taborsky.denik.cz/zlociny-a-soudy/pripad-utyrani-milovnika-americke-hudby-i-20160703.html
https://prachaticky.denik.cz/zlociny-a-soudy/pripad-utyrani-milovnika-americke-hudby-ii-20160703.html
https://www.idnes.cz/ceske-budejovice/zpravy/gans-premium-stb-politicky-vezen-budejovice.A200117_122314_budejovice-zpravy_epkub
Podle dochovaných informací při vyšetřování a souzení působil zcela letargicky, rezignovaně, byl psychicky zlomen, podepsal by cokoliv. To naznačuje, že mohl být zbaven vůle nejen celkovým vyčerpáním, ale třeba i podáním nějaké drogy. Když mne Zahradník udal, měl jsem ve dvou věcech štěstí. Tehdejší předseda ČSAV akademik Josef Říman odmítl podpořit můj vyhazov z práce (později i ve svých pamětech popsal to Zahradníkovo udavačství, proto taky ty paměti nemohly vyjit v akademickém nakladatelství Academia: F. Houdek, J. Říman: Od pluhu do senátu a zpátky, Galén 2017; ISBN:978-80-7492-309-8). To, spolu s progresujícím uvolňováním během roku 1989, upozaďovalo pokusy o mé trestní stíhání. Nadto můj Osobní UDavač neboli OUD naštěstí neměl tušení o mých závažnějších protistátních aktivitách, jinak by je samozřejmě udal taky:
https://zdenekslanina.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=741880
https://zdenekslanina.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=684054
Udávat kvůli ukojení vlastní ješitnosti za situace, že oběti udání hrozil v krajním případě i provaz, toho byl schopen jen skutečně bezohledný psychopat. Pro naše akademické poměry je příznačné, že taková osoba se mohla stát jejím předsedou, a fakticky manipulovala dění v Akademii celá tři desetiletí. A to za situace, kdy jeho udavačství bylo v Akademii dost všeobecně známo, m.j. i zásluhou mého Otevřeného dopisu Akademickému sněmu:
https://app.box.com/s/pf4naee9bfredkmz6gpz09uymu4g27sa
který jsem pak různě distribuoval, samozřejmě třeba taky všem nově zvoleným akademickým vedením, nebo třeba též akademické Etické komisi:

A esencí toho mého otevřeného dopisu byla tato (vše-říkající) pasáž:

No, a na tento jasný otevřený dopis jsem žádnou odpověď nedostal dodnes - vyvolal jen zběsilé vylhávání ze strany Akademie, trvající taky podnes. Leč Zahradník měl k dispozici opravdu hojnost prostředků, jak odměňovat ty, co jeho lidská i odborná selhání ochotně kryli (a vlastně kryjí dodnes - nechtějí totiž, aby se na veřejnost dostávaly informace právě o tom štědrém odměňování toho přičinlivého zametání pod koberec). K té mnohaleté vylhávací frašce se ochotně byť bez-skrupulózně propůjčila řada akademických celebrit (holt, za tím taky budou ty osobní interesy). A ti různě mlžili, když někdo z příjemců toho mého otevřeného dopisu žádal po Akademii nějaké vysvětlení. A jako vylhávací pomůcka vznikl i vpravdě bizarní dopis tří akademických hodnostářů (pod který by se normální člověk hádám nepodepsal ani ve stavu silné podroušenosti), který hned zkraje začínal úderným otevíracím sloganem:

A pod to úspěšné odhalení terorismu se podepsali hned tři příslušnící akademické kasty nedotknutelných (pokud čtenář tuší, že těžko tak činili z nezištné čisté lásky k 'vědě a lidstvu', tak já mu to vymlouvat nebudu):

A samozřejmě, že podobné nesmysly se šíří i do zahraničí, k tomu se zase propůjčila (částečně) jiná squadra akademických hodnostářů (a příslušníků akademické kasty nedotknutelných):

Pochopitelně, že za nimi v těch kamuflážních nesmyslech nezůstal pozadu ani po nich následující předseda Akademie:
https://reportermagazin.cz/a/iytw6/tajemstvi-jiriho-drahose-patenty-vyplacene-dotace-a-sporne-vysledky
https://krusnohorec.webnode.cz/news/tajemny-pan-bas-aneb-patentovana-slusnost/
(jinak právě i hrdina toho trapného dění/nedění kolem na akademii kdysi oslavovaného patentu):

A se srdceryvnou dávkou nesmyslů na mou adresu přišla i ta autorka pověstného posměšného, mocensky-arogantního bonmotu:
https://reportermagazin.cz/a/pLZG6/nehrajte-si-na-hrdinkukralici-valka-mezi-vedci
[Nehrajte si na hrdinku. Hrát si na Husa za všech okolností není rozumné!], kterým se zcela cynicky vysmála velmi oprávněné whistleblowerce z akademického Ústavu experimentální mediciny:

Prostě - Akademie, kde o VĚDU jde vrchnosti vždycky až na druhém místě; Akademie, kde se NESMÍ říkat PRAVDA. A když se ji někdo stejně odváží říct, tak to je ZCELA NEETICKÉ, dokonce NÁSOBNĚ. Ještě jednou řečeno slovy té excelentní likvidátorky nehodících se akademických whistleblowerů: Nehrajte si na hrdinku. Hrát si na Husa za všech okolností není rozumné. Pro whistleblowery-recidivisty má vedení Akademie v rukávu i doživotní zákaz působit ve vědě a výzkumu u nás, a už ho i opakovaně použilo.

Pokud někoho snad překvapuje, že se pod takové číré lživé nesmysly podepisují místopředsedové, resp. předsedové Akademie, tak je namístě uvést, jak své zkušenosti zaznamenal  Dr. Ladislav Andrey: '..... Když jsem kdysi na Národní kritizoval zneužívání AVČR jejím tehdejším předsedou, biochemikem V. Pačesem, coby předsedou "Nezávislé energetické komise" za vlády Topolánka ..... byl jsem ..... označen "mafiánem" (můžu to násobně prokázat) Pačesem a to veřejně, cituji: "Andrey poškozuje AVČR a měl by být okamžitě z AVČR vyhozen". Asi 80 účastníků strnulo, seminář okamžitě byl ukončen ..... Předseda AVČR Pačes pak na vánoční besídce ve vile Lanna osobně a soukromě předal dopis řediteli ústavu AVČR, ve kterém jsem působil, údajně vyžaduje mé okamžité propuštění, jinak prý hrozí seškrtání dotací na ústav (ÚI AVČR)... K mému vyhazovu pak opravdu došlo ..... Psal jsem i na tzv. etickou komisi AVČR, žádná reakce .....' - viz:
https://www.petice.com/signatures.php?tunnus=obrana_svobodneho_vdeckeho_badani_vyzva_eticke_komisi_akademie_vd_r&page_number=19&num_rows=10
Prostě - stejný styl perzekuce whistleblowerů, jaký se používal při zametání Zahradníkových lidských a odborných selhání. A opět NIKDO NIKDY NEHNUL ANI PRSTEM.

Pokud by ale některý whistleblower s tím doživotním zákazem dál působil třeba v modropěném Pacifiku, tak dojde na aplikaci druhého dodatku k té pověstné Zahradníkově eliminační triádě: 1) vyhodit z práce, 2) podat trestní oznámení, 3) soudit se o miliony, k tomu 1. dodatek: celostátní Berufsverbot - viz zkušenost Doc. J. Pancíře:
https://members.tripod.com/gamma_photon/jp2.html
Toho taky Zahradník vyhodil, protože si dovolil kritizovat Zahradníkovu svévolnou a nesmyslnou koupi výběhového modelu počítače pro ústav, a navíc i říkal pravdu o Zahradníkově zálibě v udavačství - a ke všemu Zahradníka přestal taky připisovat na své publikace. Za takové "hříchy" byla vyhozena třeba i Dr. I. Haslingerová, podobně byl vyhozen třeba i Dr. M. Svrček a další - Zahradník totiž potřeboval permanentně udržovat strach, a proto zařizoval vyhazovy nebezpečných kritiků i z jiných ústavů. Všechno ty byli - na rozdíl od vědecky sterilního Zahradníka - talentovaní a produktivní výzkumníci. Přesto v naší vědě mají zákaz působit - bizarně platný dodnes. A navrch pak tedy zavedl i ten svůj terminální 2. dodatek - usilovat o znemožnění whistleblowerova působení ve vědě i kdekoliv na celé planetě. A o to se skutečně snaží třeba ta hoření squadra akademických hodnostářů (a taky příslušníků té akademické kasty Nedotknutelných), která kreativně vyrobila další podobně ujetý, ba až ulítlý, paskvil (pochopitelně, jistě taky ne z té čisté lásky k 'vědě a lidstvu'):

Ó ano, to o čem tak úpěnlivě hýkají je ten můj Otevřený dopis Akademickému sněmu AVČR pojednávající to Zahradníkovo totalitní udavačství (aby znemožnil napravování svých vlastních vědeckých nesmyslů). A ovšem, že si účelově vycucali z prstu ten nesmysl, že bych svůj otevřený dopis posílal na náklady nějaké instituce. Jenže tu lež si prostě z prstu vycucat museli, aby do toho svého mafiánství ta zahraniční pracoviště aspoň nějak podloudně vtáhli. [Pochopitelně, že jsem svůj otevřený dopis nikdy přes žádné pracoviště neposílal - už proto, aby je nějaký šibal do toho vylhávání Zahradníkova udavačství nechtěl nějak zlomyslně přímíchávat. A stejně tak jsem emailoval výlučně z yahoo.com, jakmile vzniklo.] 

A teď sledujte tu sekvenci - prvně lhal můj OUD, a pak všichni čtyři jeho následovníci. Pět předsedů Akademie v řadě, co LŽOU zcela samozřejmě, bezskrupulózně, bezohledně. A všech pět v řadě takto LŽE kvůli svým osobním interesům. Automatické lhaní jako základní komunikační prostředek - prostě typ lidí, o kterých se říká, že jim nemůžete věřit ani Dobrý den. Zvláštní. No - v poměrech Akademie vlastně normální. A tyto cynické maškarády se tam dějí za peníze daňových poplatníků, původně bláhově určené na poctivou vědu. Evidentně, současné vedení Akademie o poctivou, solidní vědu zájem nemá - ba, přímo jí pohrdá.

Foto u perexu: Plaketa k 275. výročí založení Petrohradské univerzity - Vladimir Alexandrovič je na ní druhý zprava, zcela vpravo je Dmitrij Ivanovič Mendělejev (https://commons.wikimedia.org/wiki/File:RR5111-0065R_275-?????_???????_???????????_????????????.gif).

P.S.: V objemných a faktograficky skutečně bohatých pamětech fyzika Františka Janoucha (Nikdy jsem se nenudil, Torst 2020; ISBN:978-80-7215-598-9) je na str. 661, 731 překvapivá informace, že vědeckou aspiranturu u Vladimira Alexandroviče absolvoval i jeden agent StB. Ten sice není v památných Cibulkových seznamech, ale je v jednom dodatku s krycím jménem Fajec (http://www.szcpv.org/04/cr1.html). Na str. 679 je zmínka i o tom, že Vladimir Alexandrovič se ze strany pozdějšího otce ruské vodíkové bomby Andreje D. Sacharova (?????? ?????????? ???????; Nobelova cena za mír 1975) nenechal přesvědčit k účasti na tomto projektu [zřejmě si musel uvědomovat, že vše, co souviselo se Státním tajemstvím (pověstná ??????????????? ?????), se sebou neslo i zvýšený zájem tajných služeb o účastníky]. A na str. 672 se zmiňuje, že v r. 1983 zveřejnilo vedení Akademie pamflet Sacharova pomlouvající, který podepsal i Nobelista Prochorov (????????? ?????????? ????????; Nobelova cena za fyziku 1964). K tomu ale poznamenávám, že znám counter-example, kdy naopak tento Nobelista elegantně pomohl z bryndy někomu jinému, jehož osobní korespondenci Zahradník taky zneužíval, ale o tom až někdy příště či přespříště. Zatím jsem to záměrně pojednal jen dosti krypticky, aby se ještě někdo další nestal objektem jeho msty:
https://zdenekslanina.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=657845
Dost na tom, jak Zahradník do konce života škodil lidem, co se odvážili o něm říct pravdu (viz šikana Doc. J. Pancíře, Dr. I. Haslingerové, Dr. M. Svrčka - ti všichni mají dodnes znemožněno působit u nás ve vědě, ač se jedná o schopné badatele). A posléze v té knize je mimochodem na str. 726 i informace, jak vybrané spisy StB byly po sametu ukryty do zapečetěných kovových krabic. Podobně asi zmizely i spisy tzv. agentů F, u kterých mohlo jít jen o tzv. fiktivní verbovku jako nový přístup u nového typu spolupráce, tedy o ústní dohodu o spolupráci bez jakéhokoliv podpisování - se seznamem agentů F by se nám historie sametu nejspíš jevila dost jinak:
https://zdenekslanina.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=628597
____________

[hniloba@AVCR neboli Akademická špína v krystalicky čisté formě: Část L.]
XLIX. díl seriálu:  https://zdenekslanina.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=799715
LI. díl seriálu:  https://zdenekslanina.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=801136

This work is licensed under CC BY-NC-ND 4.0