U Fukušimy, po 11.3.11 14:46JST, a bez(!) KI: Čím se živit v případu radioaktivního spadu?

V pátek 11.3.2011 se ve vstupní hale ústavu utrhly nástěnné hodiny a po pádu z nějakých pěti metrů se zastavily. Zaznamenaly tak čas velkého východo-japonského zemětřesení a tsunami, 14:46, které pak vedlo i k Fukušimské kalvárii.

Už je to jedenáct let. Odpoledne pátku 11. března 2011 byly nad Tokiem nízké mraky a vál tou dobou obvyklý studený severozápadní vítr z východní Sibiře. Březen a srpen jsou na japonských univerzitách dva nejklidnější měsíce. Hektický je naopak únor, kdy probíhají obhajoby studentských prací všech tří úrovní. Nový školní rok pak začíná v dubnu. Ergo jsem měl takříkajíc volno a pracoval jsem ve svém officu, když po tři čtvrti na tři začala budova hučet - jasná to známka blížícího se zemětřesení. Bylo dlouhé a mocné. Oběma rukama jsem zachraňoval výpočetní techniku, aby nespadla na zem, zatímco z boku na mne padaly knihy z polic a ze stropu plastikové panely. Vzápětí vypadla i elektřina, leč čekal jsem, že vbrzku zase naskočí, a tak jsem jen prováděl úklid spouště na podlaze. Po asi půlhodině jsem usoudil, že bude lepší odebrat se na to seřadiště, kam máme při větších zemětřeseních okamžitě briskně prchat pro případ následných otřesů. Na chodbě jsem však zjistil, že se historicky poprvé spustily požární dveře, takže jsem byl odříznut. Normálně byly zapuštěny ve stěně, takže jsem je nebral na vědomí. Vzápětí jsem však shledal, že ve velkých dveřích jsou ještě malá dvířka, a v nich maličká klička, a - Voila - ta se dala otevřít. Prvně jsem ještě prošel sousední laboratoře, ve kterých jsem sám nepůsobil, nyní temné a opuštěné s rozmláceným nádobím a vyteklými rozpouštědly, jestli někde nehoří kahan. Byla to automatická reakce - ve skutečnosti tam jsou jen elektrická topná hnízda, a zdejší přímotopy jsou konstruovány tak, aby se při vychýlení ze svislé polohy samy vyply. Věděl jsem, že u dveří by měla předpisově viset nouzová svítilna a skutečně tam byla. Na podlaze ležela mezi množstvím písemností a knih i roztříštěná velkokapacitní tiskárna. A ve vstupní hale ústavu se utrhly nástěné hodiny - po pádu z nějakých pěti metrů se zastavily. Zaznamenaly tak čas úderu velkého východo-japonského (Tohoku) zemětřesení a tsunami, 14:46 JST (Japan Standard Time), které pak vedlo i k Fukušimské kalvárii. Na seřadišti jsem se ruče odpresentoval, aby mne snad - Horribile dictu - nezanesli do seznamu pohřešovaných, a vyslovil názor, že místně šlo o intensitu sedmého stupně. Leč bylo mi odpovězeno, že to bylo spíše jen šest. Vzápětí jsem si uvědomil, že mluvíme v různých škálách. Zatímco Richterova stupnice má nejvyšší stupeň 10, Japonci mají vlastní škálu s nejvyšším stupněm 7. Ukázalo se též, že mobilová síť nefunguje, takže jsme v informačním stínu. Japonci byli jinak klidní, paniku dělala jen jen vědma ze zámoří, která zde byla na přednáškovém turné, a zmateně se dožadovala okamžitého odvozu na letiště. Tou dobou ještě nikdo netušil, že je před námi mnoho hodin bez elektřiny, řada dnů bez pitné vody a řádného teplého jídla.

Současná statistika uvádí 19747 obětí na životech (v tom počtu až dosud 246 sebevražd v důsledku dlouhodobého psychické stresu), 2556 nezvěstných, a  dosud 38139 lidí stále přemístěných do nouzového ubytování, zejména vzhledem k obavám z přetrvávající radiace v bezprostředním okolí jaderné havárie (okruh cca 30 km kolem elektrárny je zatím stále uzavřen trvale). V Japonsku se pouze hovoří o 3 11 (jako zde máme obchody 7 11 - otevřené od sedmi ráno do 11 večer), podobně jako v Americe každý ví, co to je, když se řekne 9 11 (útok na mrakodrapy).

Již druhého dne zely regály s některými komoditami v supermarketech prázdnotou, zatímco jiné byly netknuty, a do kraje se z obchodů linula příjemná vůně vína z tisíců rozbitých lahví. Hlavně ale i pro mne začínalo být jasné, že výběr zásob budu muset podřídit narůstajícím problémům v poměrně blízké jaderné elektrárně Fukušima I, pro kterou mělo tsunami fatální následky, takže bylo třeba počítat se spadem radioaktivních isotopů. Stavba elektrárny Fukušima I začala už v r. 1967, její reaktory ze sedmdesátých let teď spíš dosluhovaly, a některá technická řešení odpovídala těm šedesátým létům. A problémy násobilo chaotické jednání příslušných míst. Čistě teoreticky by se veřejnosti měly preventivně distribuovat tablety jodidu draselného (to je to KI z titulku, leč v důsledku péče obrozenců o češtinu u nás také někdy KJ - podobně jako třeba fosfor počeštili na kostík).

Předevšim bylo třeba čelit třem radioaktivním elementům (sestupně podle všeobecné povědomosti o nich): I, Sr, Cs . První jód I má na 37 isotopů, s výjimkou 127I jsou všechny radioaktivní, zvlášť nebezpečný je 131I  (ta jejich hmotová čísla vlevo by měla být jako horní index, ale zdejší typografický systém to nějak nezvládá). Jód se v těle hromadí ve štítné žláze (Ž), a pokud je radioaktivní a rozpadá se v ní, může to vést k její rakovině. Což zapsáno rukolapně a přehledně pro gurmány až gurmety [viz.: http://www.nabla.cz/obsah/cestina/clanky/gurman-gurmet.php ] (s pomocí jistých dosti blízkých konstant K(Ž.I) a K(Ž.R), s jejichž popisem zde netřeba ztrácet čas):
Ž + I = Ž.I   c(Ž.I)=K(Ž.I)c(Ž)c(I)
Ž + R = Ž.R   c(Ž.R)=K(Ž.R)c(Ž)c(R)
c(Ž.I)/c(Ž.R) ~ c(I)/c(R)
Ergo, v krvi je třeba navyšovat koncentraci c(I) neradioaktivního jódu I oproti koncentraci c(R) jódu radioaktivního R, aby se naopak snižoval radioaktivní záchyt c(Ž.R) ve štítné žláze oproti záchytu neradioaktivnímu c(Ž.I). Jak už řečeno, čistě teoreticky by mělo dojít na rozdávání tablet jodidu draselného uhrožené veřejnosti, čistě prakticky jsem nepředpokládal, že se ke mně nějaká tableta dostane, už vzhledem ku stavu inženýrských síti. Tak třeba moji oblíbenou výpadovku (nakonec, i na Prahu) jsem na jaře 2011 pro věčnou paměť zvěčnil takto:

[čistě pro gurmány až gurmety - Praha je vpravo, ve vzdálenosti cca 10000km]. Doporučená preventivní dávka v těch radioaktivně nebezpečných situacích je 130 mg řečeného KI. Hmotové číslo nejběžnějšího isotopu draslíku je 39, takže v těch 130 mg KI je cca 130*127/(127+39)  = 100 mg jódu. Ty lze jakžtakž nahradit konzumací ryb, záleží jaké ryby a jaké jejich ročníky máte po ruce. Ergo jsem pořidil rybí konzervy všeho druhu, o ty nouze nebyla - Japonci vykoupili hlavně rýží a balenou vodu. Obsah jódu se u rozličných ryb velmi liší, záleží i na stáří nebo podmínkách v místě lovu, atd. Kolik jódu pozřete je dost loterie, ale když týdny nejíte jiné maso, než ryby, tak se se štěstím k těm 100 mg můžete byť jen zvolna přibližovat - ale má to aspoň psychický význam, že jste dělali, co je možné. Dobrý zdroj je třeba treska se statistickým obsahem jódu 427µg/100g (ano, pořád jenom microgramy, ne miligramy), zatímco třeba kapr je vysloveně podměrečný se statistickým obsahem jódu 3µg/100g. 

Po ošetření konzumace jódu jsem se v supermarketu mohl přesunout k mléčným produktům.  U stroncia Sr jde v radioaktivním spadu o jeho isotop 90Sr. Ten se ukládá v kostech a kostní dřeni, a může třeba vést k leukémii. Stroncium je ve stejném sloupci Mendělejevovy tabulky jako vápník, spolu s dalšími tzv. kovy alkalických zemin. Proto lze ukládání stroncia do kostí aspoň častečně čelit dostatečným příjmem vápníku. Vzhledem k tomu, že samotné čerstvé mléko by mohlo být už kontaminováno stronciem, volil jsem sušené mléko, neb bylo spolehlivě vyrobeno před Fukušimskou kalvárií.

Po ošetření konzumace jódu a stroncia jsem pozornost zaměřil na draslík jako antidotum proti radioaktivnim isotopům cesia 134Cs a137Cs. Ty se hromadí třeba v červených krvinkách, a mohou tak být také potenciálním původcem různě lokalizované rakoviny (stejně ale jako kosmické záření, proti kterému se ochránit prakticky nelze). Cesium je ve stejném sloupci Mendělejevovy tabulky jako draslík, spolu s dalšími tzv. alkalickými kovy. Je skutečně ověřeno na myších, že zvýšený příjem draslíku vyvolává zvýšené vylučování cesia, které jim bylo před tím pokusně podáno. Poněkud překvapivě, tento příznivý efekt nebyl potvrzen u sodíku. Nadto ale draslík potřebujeme pro provoz nervové signalizace, jeho nedostatek vede třeba k srdeční arytmii. Draslík je hojně přítomen v (Japonsku ale prakticky nepoužívaných) bramborách, dále banánech, sušeném ovoci (jako meruňky). I pořídil jsem jednak banány (ty ale samozřejmě záhy vymizely vzhledem k zmíněným přepravním problémům). A proto jsem prozíravě pořídil hojně (australského) müsli, ve kterém byly jak sušené banány, tak i jiné sušené ovoce; nadto draslík je nakonec i v různých (nejlépe neopracovaných) zrninách (nikoliv však v omleté rýži).

Pro nastalý dlouhý nouzový stav bylo téměř nakoupeno. Zbývala voda - ta buď netekla neb popraskalo potrubí, nebo mohla být (dost jistě) už kontaminovaná. Balená vody byla již vykoupena, ale na tu jsem stejně nemířil. Místo toho jsem pořídil červené (australské) víno, neb i to je zdrojem nezávadné vody, a nadto i dalším zdrojem potřebného draslíku (pokud by vypadl v podobě vinného kamene, bylo pochopitelně třeba zkonzumovat i ten). Víno jsem ředil destilovanou vodou z jejích starých laboratorních zásob, popř. zeleným čajem připravovaným taktéž z té destilované vody. Destilovanou vodu samotnou jsem pít nechtěl, neb panují nejasnosti kolem účinů osmotického tlaku na buňky v žaludku. A právě proto jsem ji ředil (nebo lépe zahušťoval) vínem.

N.B.: Ve všech případech šlo jak o potraviny relativně bohaté na příslušné minerály, ale tak či onak zakonzervované před datem havárie. Ony minerálie by měly být i nějak zastoupeny v potravinových doplňcích s vitamíny a minerály. U těch je mimochodem třeba pamatovat na nebezpečí předávkování se vitamíny A, D, a E. [Není to sice tuzemské riziko, ale stojí za zaznamenání, že specielně je možné onemocnět hypervitaminosou vitamínem A - pojídáním jater ledních medvědů, která jsou na tento vitamín bohatá].

A tak se stalo, že jsem - dle dostupných informací - Kaukasian, který šťastně prožil celou Fukušimskou kalvárii NEJBLÍŽE jejímu epicentru [Kaukasian/Caucasian: běloch s kořeny v Euroasiii na severozápad od Kavkazu, původně v Japonsku běžný termín, figuroval v dotaznících, někdy kritizovaný: https://www.landigo.cz/anglicky-slovnik?q=caucasian ]

Foto u perexu: Čas 14:46 JST zemětřesení z 11.3.2011 zachytily i hodiny na základni škole v obci Yoshihama (v Česku bylo tehdy 6:46 CET ráno, stejně jako dnes při vyvěšení tohoto textu): https://www.straitstimes.com/asia/east-asia/use-anniversary-of-2011-disaster-as-reminder-to-reinforce-preparations-yomiuri

P.S.: V květnu 2022 začalo projednávání žaloby šesti nemocných z prefektury Fukušima s rakovinou štítné žlázy diagnostikovanou mezi roky 2012 a 2018 proti elektrárenské společnosti; věc nemá jednoznačné přijetí u veřejnosti.

This work is licensed under CC BY-NC-ND 4.0