Galérie akademické nesolidnosti: TopFive českých excelentních exemplářů, těch neututlaných

Nezdravé poměry v naší vědě zamořené morální korupcí, kronyismem, nutně vedou ke kauzám jako Bezouškiáda, Králíkárna, Zbořilizace, Řehořiáda, GardenGate. Je to ale jen vršek ledovce, to pojišťuje vstřícná perzekuce whistleblowerů.

Na letošní březen připadá desáté výročí Bezouškiády, tedy úspěšného rozkrytí podvodné, neexistující Bezouškovy reakce - s pomocí nastražené pasti se skrytou kamerou:
https://www.idnes.cz/technet/veda/kamery-zachytily-profesora-bezousku-kdyz-se-vloupal-do-cizi-laboratore.A120419_182346_veda_mla
Co paměť sahá, byl to první případ, kdy se v našich podmínkách nepodařilo zlikvidovat whistleblowery dříve, než mohli zveřejnit pravdu o vědeckých nepřístojnostech. Tím důležitým faktorem bylo informování médií, která pak informovala veřejnost. Tento faktor ostatně vystihl ve svém i komentáři David Biedermann -- "Opravdu varovná komponenta zde je, jak Česká příslušná místa rychle přepla do modu řízení vzniklých škod, aby ochránila jednoho člena své party kamarádů co spolu mluví. Důkazy podvodu (nenechte se pomýlit frází vědecká nepřístojnost) byly naštěstí velmi přesvědčivé. Bez skálopevné video-dokumentace by celá kauza byla, podle mého názoru, zametena":
https://retractionwatch.com/2013/07/04/retraction-of-19-year-old-nature-paper-reveals-hidden-cameras-lab-break-in-evidence-tampering/
Ta kauza totiž před tím skutečně několik let zametána byla. Jeho nereprodukovatelné výsledky byly publikovány v Nature už v roce 1994, o dva roky později jedna anglická spoluautorka otiskla v Nature varování, že není schopna ony výsledky (získané původně v Praze) zreprodukovat. Práce byla odvolána až v roce 2013 (kdy už bylo možné v Nature odvolávat práce i přes odpor některých spoluautorů, což dřív nešlo) - v daném případě se k odvolání práce nepřipojil akademik Bezouška a jedna jeho loajální kolegyně. Zpráva etické komise britské agentury pro medicínský výzkum MRC (Medical Research Council) už v roce 1999 konstatovala prakticky totéž, co až po téměř patnácti letech dovodila i komise v Praze. Tedy vědecký miskondukt, zásahy do pozorovaných dát vedoucí k nereprodukovatelným výsledkům. Pražská komise vznikla teprve až po opětovném rozkrytí jeho podvodných praktik studentkami pod Bezouškou tehdy pracujícími -- a jejich skrytou kamerou. Zpráva britské etické komise totiž v Praze v roce 1999 na dlouhou dobu "zapadla". A tak po potopení britské zprávy Bezouška dál úspěšně sklízel výzkumné mega-granty - odhaduje se, že celkem za až 300 miliónů Kč. Nad tímto aspektem se však po Bezouškově propuštění z Akademie zavřela voda.

Rozhodně v tom ale česká věda není sama. Takové nepřístojnosti se objevují v řadě zemí. Třeba skandál německého badatele Jana Hendrika Schöna působícího v renomovaných Bellových laboratořích v New Jersey. Ten publikoval v hlavních prestižních časopisech Science a Nature dlouhou sérii prací, které ohlašovaly významné objevy, včetně třeba supravodivosti za vysokých teplot. Dostávalo se mu nejrůznějších poct a zdálo se, že Nobelova cena je jen otázkou času. Pak si ale jedna pozorná badatelka všimla, že diagramy v Schönových pracích vykazují stále stejný šum, ač by měl být nahodilý a různý. To by doktor Schön ještě ustál: vymluvil se, že se mu v tvůrčím chvatu prostě nějak pomíchaly obrázky v počítači. Ale v té chvíli se osmělili další, jimž se jeho zázračné výsledky přes veškeré úsilí nedařilo reprodukovat. Americká fyzikální obec vytvořila vyšetřovací panel, který došel k závěru, že Schön výsledky zveřejněné v nejméně šestnácti publikacích prostě zfalšoval. Ještě v den zveřejnění zprávy byl Schön z Bellových laboratoří propuštěn. Univerzitě v německé Kostnici se pak, po deseti letech soudních tahanic, podařilo i odejmutí titulu. Schön se totiž proti odnětí doktorátu odvolával, ujišťuje, že se dopustil pouze „čestných omylů“. Mimochodem - Schön např. objevil zázračnou supravodivost i u jistých fullerenových systémů, proti čemuž jsme se tehdy vymezili v časopisecké práci na základě výpočtů - a pozdější retrakce nám pak daly za pravdu. Celkem bylo retrahováno 8 Schönových prací v Science, 7 prací v Nature, 6 prací v Physical Review, atd. Takhle nakonec spravedlivě to ale funguje jen v civilizaci, v zemích s fungujícím systémem vědy. U nás jsem sice whistleblower recidivista, ale příslušná akademická místa mé podněty vždycky úspěšně dokázala zamést pod koberec. To ale není jen moje zkušenost.

Akademické skandály jsou už i pro naši veřejnost, bohužel, běžnou věcí. A to pořád jde jen o špičku ledovce - málokdo se na něco takového odváží upozornit, neb každý dobře ví, že mu to může vynést neprodloužení jeho smlouvy na dobu určitou (nakonec - právě kvůli eliminaci nevhodných kritiků byly v divokých devadesátkách na Akademii, a pak i jinde, zavedeny). Nedávno to bylo velmi instruktivně předvedeno vedením Akademie na Ústavu experimentální medicíny:
https://reportermagazin.cz/a/pLZG6/nehrajte-si-na-hrdinkukralici-valka-mezi-vedci
kde se poctivá whistleblowerka vymezila proti podvodům v publikaci o králičích očích (proto kauza Králíkárna), a byla pochopitelně za tuto poctivost postižena - vytěsněním z ústavu. Když se snažila domoci zastání u vedení Akademie, dostalo se jí pádné odpovědi:
Nehrajte si na hrdinku. Hrát si na Husa za všech okolností není rozumné.
Kdyby si takový výsměch etice vědecké práce dovolil nějaký akademický bafuňář v civilizaci, byl by nucen rezignovat během několika dnů. U nás se mu však nestane nic - a tak je zaděláno na exemplární zametení i s dalším případným whistleblowerem, pokud se ještě v těchto podmínkách odváží projevit. V zakrývání vědeckých nepřístojnosti u nás figurují právě akademičtí hodnostáři dost často, ačkoliv oni sami mají ochranu zdravého etického klimatu ve vědeckých institucích přímo v popisu práce. Jiným podivně vyznívajícím příkladem je dění/nedění kolem na Akademii kdysi oslavovaného patentu - však taky tento příklad nebyl nikdy pojmenován, natož otevřen (a tak do těch prestižních TopFive zatím patřit nemůže):
https://reportermagazin.cz/a/iytw6/tajemstvi-jiriho-drahose-patenty-vyplacene-dotace-a-sporne-vysledky

Ta jistě nepřijatelná fraška zinscenovaná na akademickém Ústavu experimentální medicíny:
https://www.dzurnal.cz/index.php/2020/10/02/i-ty-brute/
https://www.dzurnal.cz/index.php/2021/03/30/uz-zase-brute-aneb-moudra-dama-akademie-to-nechava-vyhnit/
https://www.dzurnal.cz/index.php/2021/11/06/rozmohl-se-nam-tu-takovy-nesvar/
jakoby z oka vypadla jiné notorické gigantické frašce známé coby olomoucká (univerzitní) Zbořilizace, která byla původně celé desetiletí úspěšně odkláněna:
https://www.dzurnal.cz/index.php/2019/11/20/kam-se-hrabe-karlovka/
A student, co na ni prvně upozornil, byl amorálně leč pohotově profesně znemožněn. O kauze by se dodnes nevědělo, nebýt nástupu nového děkana, který tu obludnost začal zásadově řešit. Etická komise věc jednoznačně ohodnotila jako vědecký podvod -- a tím to skončilo. Vedení UPOL začalo věc relativizovat, a jinak nepodniklo nic. A samozřejmě taky nehlo prstem stran nápravy té křiklavě neetické perzekuce poctivého whistleblowera. Dezgustovaný předseda Etické komise na protest rezignoval, neb za tohoto pokračujícího zametání se Etická komise stává evidentně zbytečnou. Mezitím se provalil další olomoucký podvod, tentokrát v časopise Nature, a ani tím to tam nekončí.

Jenže za UPOL nikterak nezaostává ani pražská UK plagiátorstvím svého ex-prorektora:
https://www.lidovky.cz/domov/byvaly-prorektor-uk-kovar-se-dopustil-plagiatorstvi-potvrdila-univerzitni-eticka-komise.A190222_150604_ln_domov_ele
Tam však došlo k nečekané, opravdu nečekané vnější akci - petici historické obce napříč institucemi. Prorektor přestal prorektorovat, přesunul se na profesorský post na VŠE --- a tam etická komise bizarně věc (snad jen zatím) postavila - z noh na hlavu:
https://www.ff.cuni.cz/2020/05/usneseni-ff-uk-ke-zprave-zpravodaje-ek-nf-vse-eticke-veci-prof-kovare/?
Podobně jsou nepřístojnosti známy i z ČVUT:
https://reportermagazin.cz/a/wfrAJ/pan-sibr-tentokrat-na-univerzite
A taky začíná asi doutnat kauza ještě další - na univerzitě v Hradci Králové:
http://www.vedazije.cz/clanek/clanek-fvz/predatorska-pandemie-dalsi-rektor-s-pochybnou-publikacni-praxi
či - spíš už dodoutnává - jiná kauza na Farmaceutické fakultě MUNI týkající se hojného spoluautora smutné postavy z níže následující Řehořiády. Ale věci z tohoto odstavce jsou ještě svým způsobem otevřené, takže do nějakých českých TopTen se možná dostanou až časem (i když v mezidobí jim jistě ještě přibude zdatná konkurence).

Nejnovější položkou tohoto tristního seriálu je probíhající kauza v Brně na Mendelově univerzitě, centrální postavou které se stal tam čerstvě navolený (a ještě čerstvěji pak rezignovavší) kandidát na rektora, tedy pro jednoduchost kauza Řehořiáda (Řehoř/Gregor Mendel za to nemůže, proto ne Mendeliáda):
https://ct24.ceskatelevize.cz/veda/3389520-budouci-rektor-adam-celi-podezreni-z-uprav-obrazovych-dat-u-clanku
Ten měl hojnost peněz na pořízení značného počtu nevolníků, což mu přinášelo neskutečných cca 60 prací ročně. Kuloárově se vědělo, že v pracech jsou podivné chyby, až se to nakonec provalilo, a nyní se šetří rozsah nepřístojností, což zaujalo i mezinárodně:
https://forbetterscience.com/2021/10/25/moravian-rhapsody/
Vlastně věc skutečně zmapovala už Holanďanka jménem Elisabeth Bik, nyní působící v Kalifornii, kterou lze označit za profesionální lovkyni vědeckých nepřístojností:
https://www.nature.com/articles/d41586-020-01363-z
a ta také otevřela Řehořiádu světu (a vlastně tak i české veřejnosti), společně s německým vědeckým publicistou Leonidem Schneiderem, který svou výstižnou zprávu Moravská rapsodie vyvěsil již 25.10.2021. V této chvílí se už dá hovořit o až tuctu prací, co mohou být retrahovány. SkoroRektor Mendelovy univerzity Vojtěch Adam je produkt českých vědeckých poměrů, které obratně využíval. Působil na nějakých pěti institucích, a měl tak mraky spolupracovníků, na což dostával granty. Včetně i evropských peněz - což zpětně samozřejmě i upozorňuje na povrchnost jejich udělování. Čeho si všimla Elisabeth Bik, si nikdy nevšiml žádný z recenzentů. Přesto si ale nemyslím, že by on sám ty padělky připravoval, na to ani nemohl mít čas. Vždyť za nějakých patnáct let se jeho jméno objevilo na kolem tisícovce publikací. Co týden to publikace, to by i horko těžko stíhal jen přečíst - vždyť působil současně třeba i jako prorektor. On ale vytvořil atmosféru: Účel (zisk dalších grantů) světí prostředky (fabrikování neexistujících výsledků). On tak sice je tvůrcem nezdravého výzkumného klimatu, ale čistě technicky téměř určitě nebyl ten, kdo fabrikoval zmanipulované ilustrace. Nakonec mohlo jít i o podobný efekt známy z kauzy jihokorejského badatele Woo-suk Hwanga, jehož zdánlivě přelomové články o kmenových buňkách se ukázaly jako podvrh:
https://zdenekslanina.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=730418
Na kauze se totiž tehdy podílela i jihokorejské kultura úcty a loajality studentů k profesorům, kdy studenti se nejenže autoritě učitele neodváží odporovat, ale dokonce se třeba i profesora, zvlaště dobrosrdečné korejské studentky, snaží potěšit (nepravdivými) výsledky, tak jak je očekává. Je možné zkusmo zaspekulovat, že třeba i nějaké dobrosrdečné moravské studentky to myslely dobře, a jen chtěly svého unaveného bose povzbudit pěknými, vylepšenými výsledky. Ať tak či onak, odpovědnost v Řehořiádě je především právě za vytvoření toho nezdravého klimatu v hojných laboratořích, které kontroloval - a ve špatně nastaveném systému, který mu to umožňoval. Ale to chybné nastavení grantového hnutí nevzniklo v Brně, nýbrž v pražském centru, a to záměrně, kalkulovaně už v divokých devadesátkách. Pro ten jeho díl odpovědnosti byla sice oprávněná výzva z 26.1.22, ale byla dost jednostranná, při jiných, závažnějších nepravostech se takové výzvy nepsaly: (http://www.vedazije.cz/clanek/clanek-fvz/otevrena-vyzva-akademicke-obci-mendelovy-univerzity-v-brne):

Po Bezouškiádě, Králíkárně, Zbořilizaci, Řehořiádě, je třeba zmínit i GardenGate (jak se přezdívala už v devadesátkách), zveřejnění které už tři desetiletí ZUBY-NEHTY zarytě brání vedení Akademie -- a nakonec stejně úplně nezabránilo:

[J. Říman, F. Houdek, Od pluhu do senátu a zpátky, Galén, Praha 2017, ISBN 9788074923098]. Leč vedení akademie se už patým rokem pokrytecky tváří, že se ho to opravdu vůbec a ani trochu netýká (ač v některých akademických ústavech to byl dost bestseller):
http://www.fragmenty.cz/index.php/spolecnost/item/2435-dva-zamky-plny-historiku-by-se-neodvazily-nebot-denunciantem-je-zahradnik

Jednou epizodou té Gardengate (vedle řady dalších) je moje zkušenost s mým OUDem neboli Osobním UDavačem, neb lepší příklad na neetické jednání v naší vědě osobně neznám, a naopak tento znám přímo z první ruky, ba přímo na vlastní kůži. Jde o bizarní příběh, dosti úspěšně, vytrvale, a samozřejmě hrubě bez-zásadově zametaný právě už ta tři desetiletí. Vloni tomu totiž už bylo krásných biblických třiatřicet let, co se můj Osobního UDavač neboli tedy OUD rozhodl vyřešit si jistý svůj osobní problém na můj účet. Na OUDa totiž tehdy dopadl ten úder osudu (jinak vcelku běžný, který třeba mne nakonec postihl asi vícekrát, než OUDa samotného), že Zahraniční odbor Presidia Akademie mu neschválil jednu cestu (jmenovitě přes Atlantik). Šlo totiž o druh stipendia, pro které Ministerstvo školství a Presidium Akademie uzavřely koaliční smlouvu, že jej budou nadále využívat jen kmenoví zaměstnanci vysokých škol (zatímco akademicky štaf bude využívat jiné kanály, včetně vlastní čistě akademické výměnné dohody). Věc nebyla na úrovni Presida Akademie řešitelná. A tak OUDovi zase jednou začalo jít o získání protekce z nejvyšších míst, která by zajistila výjimku z regulí, a pro tu protekci zase byla zapotřebí nějaká nadstandardní dobová zásluha. K tomu ovšem přistoupil i ten aspekt, že se rozhodl rázně zamést s mou kritikou své jedné zcela chybné vědecké koncepce. Což u něj nebyl první ani poslední případ, fakticky on sám nikdy nestih vytvořit nechybnou hodnotnou věc, neb neovládal řemeslo toho oboru. Měl ovšem vždy dost vlivu na to, aby se jeho jméno objevovalo na pracech, které reálně vytvářeli jiní. Tato druhá motivace mého OUDa začala už dřív v osmdesátých letech, kdy se v Praze zrodila jistá výzkumná koncepce, která byla autory rozvíjena v řadě prací, začaly na ně navazovat práce jiných autorů, chystaly se velké sumarizující články, proslovovaly 'objevné' přednášky. Leč celé to byl jen nesmysl založený na učebnicových neznalostech. Věc jsem korektně opravil a opublikoval v cizině. Pro zajímavost cituji názory recenzentů těch mých opravných prací, ale na adresu autorů té mnou opravované pseudovědy: "The authors show a lack of fundamental understanding necessary for an adequate response. The Journal should be particularly cautious about manuscripts from the authors. The under discussion is crude and simplistic." Nakonec jsem chtěl ještě připravit čtivější článek pro americký časopis Journal of Chemical Education, a sice k výročí narození jednoho ze zakladatelů oboru - J. W. Gibbse. Článek však již nemohl být odeslán. V červnu 1988 vůdčí postava té chybné koncepce, tedy můj OUD, psychicky neunesla jak tu opovážlivost, že si někdo dovoluje opravovat jeho chybnou koncepci, tak to (zatím) neschválení své cesty přes Atlantik, a rozhodl se konat ve prospěch mého vypuzení z ústavu a současně i řečené potřebné protekce. Zahájil to udáním mé protistátní (v dobových termínech, samozřejmě) osobní korespondence s emigrantem, a to prostřednictvím bombasticky fomulovaného udavačského pamfletu:

[Kvalitnější repro je v knize z r. 2012: https://app.box.com/s/vd4o7ybhy3e01qe2rrz3h2jgcnys93ro ] 

Mimochodem, stran mého osudu fakticky zamýšlel více, nejen ten vyhazov z práce  - po vykonání udavačského aktu totiž ekstaticky, teatrálně vyhlásil: 'A nyní si může akorát požádat o vystěhovalecký pas'. Ten jeho bombastický text zakrývá fakt, že celé to kompro byly fakticky jen dva dopisy člověku, který odešel do emigrace, zbytek byly nějaké jejich přílohy a makulatura. I samotní vyšetřovatelé považovali za použitelné ke stíhání jen ty dva dopisy, zbytek i pro ně byl bezvýznamný. 

Tímto i na svou dobu odiózním udavačstvím mne ten můj OUD vkopl do dobově obludného vyšetřování té mé protistátní činnosti, kdy výslech střídal výslech. Holt byla taková doba: byl jsem obviňován z vyzrazení utajovaných skutečností do ciziny, úmyslu emigrovat, a pětikorunu tomu nakonec nasadilo -- ohrožení obranyschopnosti. Holt byla taková doba - a tak to vše dokázali vyšetřovatelé z udané korespondence vyčíst, ale samozřejmě jenom pokud ji předtím nějaký váš OUD udal. To byla malá násobilka té doby, a samozřejmě OUD perfektně věděl, do čeho mne vkopává - a právě proto to i dělal. Takových lidí moc nebylo - možná na hladině jednoho procenta. Prvně ale ještě nastala v tom r. 1988 prodleva kvůli prázdninám, kdy náčelníku ZOZÚ (Závodní odd. zvláštních úkolů) bylo uloženo získat ještě další kompro, ale neuspěl, neb OUD jen megalomansky řečnil a sliboval, leč v ruce už víc neměl. Ta prázdninová prodleva mi zdánlivě pomohla - uteklo tak víc jak jeden rok od nejmladší zásilky udané OUDem, ergo podle Zákoníku práce by postih už neměl být možný. Ve chvíli, kdy už byl ten rok jistý, jsem na to ústavní náčelníky upozornil. Následovala exploze hněvu a ujištění, že mě z práce stejně vyhodí. Samozřejmě čekali, že OUD něco mladšího dodá, když tak blafoval o stovkách dopisů. Ten by sice rád dodal, ale nic mladšího neměl - protože nic mladšího neexistovalo. Ergo nastalo hledání nějakých vyšších míst, která by mne rázně zlikvidovala sama, čímž by padla ta drobnost se Zákoníkem práce. A tak věc pro mne dál směřovala k okamžitému vyhazovu z práce a trestnímu stíhání. The worst-case scenario mohlo být tak 10 let ve III. nápravně-výchovné skupině ve Valdicích. Těch deset let dostala jistá občanka za větu v dopise manželovi v emigraci, totiž, že manželky sovětských důstojníků vykoupily v Mimoni maso. Pohotově byl vydán trestní výměr, kterým též došlo k zablokování mých kontaktů do zahraničí, a tím třeba i publikování v cizině:

[ Standardní pdf: https://app.box.com/s/pf4naee9bfredkmz6gpz09uymu4g27sa ]

Ježto jsem publikovat v cizině nesměl, hotové věci jsem zatím jen ukládal do tlusté složky doma ve sklepě. Leč motivací z hlediska mého OUDa nebyla už tou dobou až tak má osoba, ta byla nyní druhotná. Primárně teď už šlo právě o tu protekci pro získání výjimky z oné koaliční smlouvy mezi Ministerstvem školství a Presidiem akademie stran těch stipendií. A tu výjimku dostal, a to cestou přes odbor na Odd. školství a vědy ÚV KSČ, jehož šéfovi také osobně poreferoval o mé protistátní korespondenci. Jak by ne - přece se tím udáním projevil jako řádný vlastenec internacionalista. Jak jásali někteří hodnostáři: 'Kolik nám ještě přiveze korespondence s emigranty a pomůže odhalit další, kteří by také chtěli emigrovat'. Před létem 1989 pak skutečně vyjel. Jestli něco přivez nevím, já ho od té doby osobně neviděl, a stejně to pak už neměl komu odevzdat.

Po mnoha peripetiích se věc ale začala obracet k lepšímu, když nakonec tehdejší předseda ČSAV akademik Josef Říman odmítl podpořit můj vyhazov, čímž jsem se dostal z nejhorší fáze. Akademik Říman byl z generace, která na vlastní oči viděla, co může s celým vědním oborem napáchat jeden jediný Lysenko. Proto nebyl ochoten v Akademii tolerovat likvidace oprávněných vědeckých kritiků nevybíravými lysenkovskými praktikami. A tak jsem z práce nakonec vyhozen nebyl. Leč ústavní vedení to nevzdávalo - bylo mne rozhodnuto z práce stejně vyhodit. Jen co můj OUD dodá další a hlavně razantnější kompro, o kterém tak široce bájil, a které oni dychtivě očekávali - nejpozději po té jeho protekční cestě přes Atlantik. Do té doby ale museli neochotně respektovat, že předseda ČSAV odmítnul podpořit tu neo-lysenkovskou štvanici. Kdyby nebylo toho zásahu akademika Římana, asi by se můj osud vyvíjel jinak.

Ledva vypuk samet, vyrazil jsem hned na Humboldtovo stipendium, o které jsem usiloval deset let, leč v důsledku OUDova denuncianství stejně nemoh využít. Samozřejmě jsem si s sebou ze sklepa vzal tu tlustou složku s mými Libri prohibiti. Hned z Německa jsem je začal posílat do redakcí, a tak se stalo, že jsem Humboldtistou s patrně největším publikačním výstupem během stáže. A taky pak v roce 1991 posléze vyšel v tom (jak se dnes rádo u nás říká prestižním) americkém časopise i ten OUDem zabrzděný článek, dokonce i s vysvětlující poznámkou na prvé straně:

A nyní se tady dostáváme k jádru pudla. Celou záležitost jsem já sám pustil z hlavy, neb se nad ní zavřela voda. Tedy z mého pohledu ano. Zato můj OUD byl svým vlastním selháním notně vyděšen a začal v tichosti budovat vylhávací kampaň. Sehnal dva spojence - aparátčíky, jednak vedoucího Odd. studující mládeže na ÚV ČSM v 50. letech - zde je k vidění jeho charakteristická fosilie v MF 2.12.1958:
https://app.box.com/file/6053511591?s=pmw0tycrzgh6qtk983wi
Ten pak byl převeden jako kádrová posila na Presidium ČSAV, a stal se tam tehdy nejvlivnějším úředníkem. S příchodem sametu se pak zase na toho nejvlivnějšího nevoleného úředníka vypracoval - fakticky tam byl jakýmsi akademickým Dalíkem, mužem na speciální, ne vždy čisté operace. Ten druhý aparátčík zase býval už zmíněným vedoucím odboru na Odd. školství a vědy ÚV KSČ, ten byl nejzranitelnější. Chtěl v rámci ČSAV vydržet do penze, a tak neměl na vybranou a musel se bohužel podepsat i pod čistou lež. Té penze pak opravdu šťastně dosáhl. Fakticky za jeden podpis pod lží, co tomu kariérnímu udavači opravdu vytrhla trn z paty. Nejprve ale bylo ruče zameteno vše o tom udání pod koberec, a nadto se naopak vyfabrikovala ta čirá lež, že naopak já jsem jako udal svého OUDa, a bylo vymalováno. Jenže o této jejich bájivé lhavosti jsem roky neměl tušení, ač na jejím základě byl zlikvidován můj pracovní poměr. Vedení Akademie prostě jen hrálo, a dodnes hraje divadlo, že ‘jako’ nechápe, o co jde v té trapnosti, příznačně už nazývané ASANACE-2. A tak se tam už čtvrté desetiletí bez-zásadově leč vytrvale znemožňuje, aby se pravda o té kauze ASANACE-2 dostala na veřejnost. Zatímco dřív existovali placení informátoři (honorovaní třeba protekcemi při cestách do ciziny), dnes tomu zuby-nehty bránění napomáhají placení dezinformátoři. A jsou jich docela zástupy, honorované granty, posty, poctami - správným dezinformováním je možno si připojistit třeba i Českou hlavu (a nejde o jediný případ). Je to svým způsobem obdivuhodná buldočí výdrž lhát, znovu a znovu zametat věc pod koberec, a perzekuovat. Perzekuovat ty, co o tom řekli pravdu, ty co upadli do podezření, že by ji říci mohli, a dokonce někoho jenom pro výstrahu ostatním. Na tom hořením linku k Bezouškiádě lze narazit i na tento čtenářský komentář:

Ani tehdy, a ani dnes, vedení Akademie na tuto perzekuci whistleblowerů, nebo potenciálních whistleblowerů, nikdy nereagovalo. Je to ukázka toho cíleně udržovaného klimatu, aby se nikdo na přístojnosti neodvážil upozorňovat. I proto je těch pár skandálů, které se před veřejností ututlat nepodařilo, jen špičkou ledovce. To je nakonec vidět i teď, kdy se různě z Akademie ozývají (zcela oprávněně) kritické hlasy stran Řehořiády. Jenže - kde byly tyto hlasy, když se z Akademie bezohledně vyhazovali i opravdu talentovaní lidé, kteří se pod vlivem té perzekuce třeba i zhroutili, neb Akademie jim zlomyslně blokovala JAKÝKOLIV návrat k vědecké práci (a do ciziny se jim z různých důvodů nepodařilo odejít) - viz.:
Brettschneider let dev...: https://www.cibulka.net/petr/view.php?cisloclanku=2007050601
Ten novodobý Brettschneider je jistě ukázkou neomluvitelné, posedlé mstivosti -- a že to nebyl jediný případ. Nakonec, obecně řečeno, možnost instantně přejít do ciziny by i dnes byla realná pro méně než 10% českých vědeckých pracovníků - opravdu to není pro každého (to ale navíc většinou nemají za zády psychopata, který se jim i tuto poslední možnost pokračovat s vědou bude snažit zhatit). A přitom ty vyhazovy byly jenom kvůli ochraně 'renomé' profláknutého totalitního karierního udavače. N.B.: Vědecky spolehlivě notoricky sterilního - na rozdíl od opravdu talentovaných badatelů, kterým naopak znemožňoval tvůrčí práci (které sám beznadějně nebyl schopen) - viz.:
trestní oznámení * ...: http://www.darius.cz/ag_nikola/stb.html
Proti těmto nezdůvodněným likvidacím schopných lidí se ale žádný hlas z Akademie neozval, ač šlo o o ještě více, ŘÁDOVĚ, nepřijatelné deformace a přešlapy. Přitom v Brně žádný oprávněný whistleblower, natož whistleblowerka, nikdy zlikvidován nebyl. IMHO - ze strany těch jediných spravedlivých z Akademie to je poněkud jaksi dost falešně pokrytecké. Jde totiž o zřetelné měření dvojím metrem neboli o DVOJÍ STANDARDY. Pro většinu lidí jsou cílené likvidace whistleblowerů podobně závažné, nebo spíš ještě i závažnější -- než třeba výsledky sice zmanipulované, ale (zatím) nezjištěným původcem. Akademické vedení nadto i dnes, už po OUDově smrti, těmi svými zuby-nehty stejně pořád dál brání každé možnosti nějaké pravdivé zmínky o těch jeho trapnostech, a naopak produkuje kamuflážní nesmysly -- ač už tam dávno mělo dojít na zametání PŘED VLASTNÍM PRAHEM. Za svou osobu jsem se ale tomu tsunami lží snažil čelit, a tak už v divokých devadesátkách jsem napsal Otevřený dopis Akademickému sněmu:

https://app.box.com/s/pf4naee9bfredkmz6gpz09uymu4g27sa

A ten jsem příležitostně distribuoval jak členům sněmu tak i obecně lidem z veřejného života majícím k vědě nějaký vztah (ať takový nebo makový). Pochopitelně, že akademické vedení věc ignorovalo. Nicméně můj OUD byl věcí poděšen, a navíc vadilo mé působení v cizině, neb se dost dobře nedalo označit mne za naprostého, úplného a beznadějného neumětela. K té mnohaleté vylhávací frašce se ochotně byť bez-skrupulózně propůjčila řada akademických celebrit (holt, za tím taky budou ty osobní interesy). A ti různě mlžili, když někdo z příjemců toho mého otevřeného dopisu žádal po Akademii nějaké vysvětlení. A jako vylhávací pomůcka vznikl i vpravdě bizarní dopis tří akademických hodnostářů (pod který by se normální člověk hádám nepodepsal ani ve stavu silné podroušenosti), který hned zkraje začínal úderným otevíracím sloganem:

A pod to úspěšné odhalení terorismu se podepsali hned tři příslušnící akademické kasty nedotknutelných (pokud čtenář tuší, že těžko tak činili z nezištné čisté lásky k 'vědě a lidstvu', tak já mu to vymlouvat nebudu):

A samozřejmě, že podobné nesmysly se šíří i do zahraničí, k tomu se zas propůjčila (částečně) jiná sestava akademických hodnostářů (a příslušníků akademické kasty nedotknutelných):

Pochopitelně, že za nimi v těch kamuflážních nesmyslech nezůstal pozadu ani po nich následující předseda Akademie (tedy hrdina toho dění/nedění kolem na Akademii kdysi oslavovaného patentu):

A se srdceryvnou dávkou nesmyslů přišla i ta autorka posměšného bonmotu, kterým se zcela cynicky vysmála velmi oprávněné whistleblowerce z akademického Ústavu experimentální medicíny - Nehrajte si na hrdinku. Hrát si na Husa za všech okolností není rozumné:

Prostě - Akademie, kde se NESMÍ říkat pravda, a kde vedení o nepřístojnostech členů kronyistického bratrstva jaksi samozřejmě cítí potřebu nepravdivě mlžit. A tak - když se ji někdo stejně odváží říct - tak to je ZCELA NEETICKÉ, dokonce NÁSOBNĚ. Ještě jednou řečeno nezapomenutelnými slovy excelentní likvidátorky nehodících se akademických whistleblowerů: 'Nehrajte si na hrdinku. Hrát si na Husa za všech okolností není rozumné', která sama přispívají k tomu, že je jen otázkou času, kdy se to TopFive rozroste na TopTen.

N.B.: Jiří Šoler, který  v Akademii také pracoval, to viděl (už v r. 2001) takto: "Ovsem pokud zjistite, ze  onen predseda je obycejny praskac ... a tak se dopraskal az na misto predsedy Akademie ved, potom bude asi jeho autorita nulova. Bohuzel takova je soucasna realita v Ceske republice." http://www.britskelisty.cz/0103/20010315j.html ; což tehdy viděli i jiní [Jiří Pancíř: 2001, http://www.britskelisty.cz/0105/20010514j.html#09 ; https://members.tripod.com/gamma_photon/ih.html ], [Bohumil Doležal: 2001, http://bohumildolezal.cz/texty/udalostiA8.htm ], nikoliv však vedení Akademie.

BTW - v r. 2020 byl zveřejněn tzv. Stanfordský přehled 2% vědců celosvětově nejcitovanějších (kumulativně za dosavadní výzkumnou dráhu). Leč: např. můj OUD v tom Stanfordském seznamu nefiguruje, a nefiguruje tam ani žádný z předsedů Akademie, co přišli po něm - a naopak, z Akademie jsou odcházeni lidé, co v tom seznamu figurují, jako nedávno třeba Jaroslav Šesták:
http://zdenekslanina.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=781300
Na whistleblowery je holt v naší Akademii přísnost.

Foto u perexu: Ukázková ilustrace pro kauzu Řehořiáda, na kterou upozornila pozorná Holanďanka Elisabeth Bik z Kalifornie - ta např. rozpoznala, že jeden motiv (označený žlutými šipkami) je opakovaně použit k fabrikování dalších, už neexistujících výsledků.

(https://forbetterscience.com/2021/10/25/moravian-rhapsody/ )

P.S.: Informacím o GardenGate ještě dál ZUBY-NEHTY brání vedení Akademie -- leč pravda přece jen (pomalu a zvolna) už vychází najevo jako olej na vodu:

P.P.S.: Některé další aspekty dění kolem MendelU jsou pojednány zde:

https://petrkreuz.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=782561
______________

[hniloba@AVCR  neboli  Akademická špína v krystalicky čisté formě:  Část XXXV.]
XXXIV. díl seriálu: http://zdenekslanina.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=781300
XXXVI. díl seriálu: http://zdenekslanina.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=783673

This work is licensed under CC BY-NC-ND 4.0