Jenom čtyři mafie - není to málo, pane premiére a předsedo RVVI? Máme jich jistě aspoň 5+!

Před 5 roky premiér A. Babiš v TV zmínil,* že máme 4 mafie: justiční, exekuční, insolvenční a konkurzní. S tím bude souhlasit každý, kdo není na těch 4 (někdy propojených) bratrstvech zavislý. Tedy my všichni z dolních 10 miliónů.

Každý ovšem má své specializované osobní zkušenosti podle sféry, ve které působí. A tak mnozí z nás by mohli popisovat kousky i nějaké další profesní mafie, např. já mám bohaté zkušenosti s mafiánstvím ve naší vědě. A tak bez újmy obecnosti můžeme hovořit o 5+ mafiích. Samozřejmě, nejviditelnější je ta justiční - po té, co ji záslužně zviditelnila právě současná ministryně spravedlnosti (a to, co pak následovalo, pak kouzlem nechtěného její slova ještě bohatě potvrdilo). A je svým způsobem i centrální, neb pomáhá prosperovat i těm mafiím dalším. A zrovna minulý týden dodal další bizarní ilustraci - neskutečného soudce Sotoláře. K té postavě se váže několik zajímavých detailů. To, co recentně předváděl kolem notorické OpenCard, ale je pro něj samého déja vu, jak se teď ve vlasti říkává. Už v r. 2016 Vrchní soud v Praze konstatoval v případu dvou úředníků ministerstva vnitra rozsáhlý nezákonný způsob protokolace, který mohl mít dopad na rozhodnutí soudu o vině a trestu. Tedy, už tehdy si (senát, který vedl) prostě vymýšlel, jak se to hodilo, aby se mohlo odsoudit. Nakonec Vrchní soud v Praze se na to pokračující manévrování nemoh dívat a oba obžalované zprostil obvinění. Nicméně žádná kárná žaloba tehdy nepadla. Ta padla (přesněji hned dvě) až v rámci manipulací v druhé větvi kauzy OpenCard. Tu hlavní větev úspěšně zmanipulovala státni zástupkyně Máchová, a to včetně zničení podstatných důkazů. Protože ale boží mlýny někdy ještě melou, tak teď by ta státní zástupkyně měla skončit před soudem za vynášení informací v kauza Beretta. Tedy, pokud soud nepřijde s filosofickým výkladem, že šlo o nemravnost, nikoliv však kriminalitu, jako nedávno v kauze toho povedeného bývalého státního zástupce Grygárka ("...Kolik jsi dával tomu Grygárkovi? Já mu dával bůra. - Já jsem mu dával dvojku a ještě mezitím asi jeden a půl...", no prostě taková malá nemravnost za 8.5 Kč, že). Leč ještě zpět k soudci Sotoláři - nakonec za tuto OpenCard pro něj padla kárná žaloba, ale měkká, jen jako, že by měl přijít o toho předsedu senátu. Tento návrh by znamenal, že by dál soudil (pochopitelně, že za plný plat). Pak ale padlo trestní oznámení na Sotoláře od Nadačního fondu proti korupci. A vzápětí samostatná kárná žaloba od ministryně spravedlnosti, tentokrát ale na zbavení soudcovského taláru. Tato vyšší, neměkká sazba umožnila ministryni postavit soudce Sotoláře mimo službu (měkká žaloba to neumožňuje). Takže jednak nemůže dál škodit, a jednak mu běží jen půlka platu, jako běžela zkorumpovanému soudci Berkovi snad celých 15 let (Sotolář ovšem proti ztrátě půlky platu za ty svoje manipulace podal námitky, takže muselo navíc být předběžné kolo, kdy soud námitky toho zoufalce zamítl, a jiný soud konečně po osmi letech smetl tu celou vykonstruovanou vedlejší větev OpenCard, zatím ale nepravomocně). Že nevěříte toho Berku - tak čtete zde:
https://www.idnes.cz/usti/zpravy/soud-soudce-jiri-berka-plat-zprosten-vykonu-soudcovske-funkce-nastoupil-do-vezeni.A190411_115555_usti-zpravy_pakr
Jedna z věcí, která by mohla pomoci k zlepšení důvěryhodnosti české justice je systém, který funguje v Japonsku. Tam přímo v parlamentu existuje výbor pro pochybení soudců. O podnětech nerozhodují soudci, nýbrž poslanci, a je na nich, jestli ho odvolají nebo ne (což je ale v Japonsku zcela výjimečná záležitost, neb i výběr soudců je tam podstatně přísnější než u nás - takže u nás by takový výbor musel zasedat denně). Demokracie přece je o vzájemné kontrole a protiváhách. Jinak se justice zapouzdří a obrní proti všemu, a korunuje se to třeba tím, že v r. 2009 Ústavní soud zrušil ústavní zákon, ač takovéto faux pas bylo proti Ústavě:
http://blog.aktualne.cz/blogy/zdenk-koudelka.php?itemid=35133
No dobře, tolik o poměrech v justici, nakonec není týden, aby se něco nového neurodilo, a tak se přesuňme do sféry, o které veřejnost ví málo, ale o poměrech tam mohu dokonce pohovořit velmi z první ruky.

Nedávná minulost byla úrodná na akademické skandály, které se nepodařilo zavčas ututlat. A jak je pro naše poměry typické - pokračují dodnes. Před rokem to začalo na UK s plagiátorstvím prorektora:
https://www.lidovky.cz/domov/byvaly-prorektor-uk-kovar-se-dopustil-plagiatorstvi-potvrdila-univerzitni-eticka-komise.A190222_150604_ln_domov_ele
které se rektor prvně snažil odklonit do vytracena (s perspektivou obvyklého scénaře s následnou likvidací whistleblowerů pro výstrahu všem, které by taková nekolegalita snad chtěla taky napadnout). Ti whistlebloweři by dnes za normálního vývoje postávali na úřadu práce a na vědu by mohli zapomenout. Došlo však k nečekané extra-mural akci - petici historické obce napříč institucemi. Prorektor přestal prorektorovat, přesunul se na profesorský post na  VŠE. Bylo sice upozorněno na další jeho plagiáty, ale vyšetření šlo do ztracena, stejně jako suspekce na další plagiátory na UK. A na té VŠE s tím taky čas ztrácet nebudou, jak zjistil redaktor LN Petr Zídek, když se tam obrátil na proděkana příslušné fakulty a ten ho rázně odkázal do správných mezí ("Co je vám do toho? Co bych s vámi vůbec o tom měl mluvit? Vy jste úplně pomátl!"). Prostě - na VŠE taky nějaké plagiátorství status profesora (pokud má správné kamarády) ohrozit rozhodně nemůže.

A podobně se bezvýsledně vleče fakticky rozsáhlejší kauza, dneska už přímo gigantická fraška na Palackého univerzitě v Olomouci, která tam původně byla celé desetiletí úspěšně odkláněna. Tam byl student, co na ni prvně upozornil, pohotově profesně znemožněn a vedení univerzity zatím nejeví žadnou ochotu k jeho rehabilitaci, ke které dle zdravého rozumu už mělo dojít dávno. V kostce je olomoucka kauza popsána  [student, který na podvod jako první upozornil, byl podvakráte vyhozen od obhajoby a nakonec přišel i o práci, poté, co přišel svědčit v letošním roce, děkan, který věc nechal prošetřit, byl rektorem vyzván k rezignaci a předseda Etické komise, která si dovolila věc nezávisle posoudit, byl vystaven hrubým osobním útokům, až nakonec rezignoval, zatímco hlavní aktéři mají neutuchající podporu rektora] zde:
http://www.dzurnal.cz/index.php/2019/11/20/kam-se-hrabe-karlovka/
A groteska, jak se dá v našich akademických poměrech věc obrátit vzhůru nohama, je zde:
https://www.upol.cz/fileadmin/userdata/UP/AKTUALITY_2019/PrubehObhajobyGregor2013.pdf
Specielně stojí za zaznamenání tento fabulační majstrštyk ve stylu totalitních médií: „ ..... Toto závažné tvrzení týkající se manipulace s daty, které student nijak věcně nedoložil a neobhájil, vyvolalo u členů komise velkou vlnu nevole. Prof. Trávníček toto jednání označil za hrubé porušení vědecké etiky. .....“. Po této zinscenované "VELKÉ VLNĚ NEVOLE" byl whistlewlober pro výstrahu všem ostatním od obhajoby vyhozen. O této kauze by se dodnes nevědělo, nebýt nástupu nového děkana, který tu obludnost začal zásadově řešit. Etická komise věc jednoznačně ohodnotila jako vědecký podvod -- a tím to prakticky skončilo. Tedy, článek byl odvolán (retrahován) jen s nic neříkající eufemistickou notickou o nepřesnosti. Vedení UPOL začalo věc relativizovat, přesně jako původně na UK při začátku toho prorektorského plagiátorství, jinak dodnes nepodniklo nic pro solidní řešení. A samozřejmě taky nehlo prstem stran nápravy té perzekuce poctivého whistleblowera. Mezitím se tam sice provalil další podvod, ale vedení UPOL na něj prostě vyhlásilo amnestii, leč i tak věc dál doutná a nabaluje na sebe další pestrobarevné epizody: 
https://www.idnes.cz/olomouc/zpravy/olomouc-univerzita-palackeho-valka-vedcu-tajna-nahravka-schuzky-dekan-kubala-vedec-tucek-senat.A200131_530206_olomouc-zpravy_stk?zdroj=nejnovejsi
Nyní ale došlo na bezprecedentní výzvu čtyř předchozích olomouckých rektorů, aby se věc konečně začala řešit seriózně:
https://www.idnes.cz/olomouc/zpravy/univerzita-palackeho-olomouc-rektori-kauza-ustav-fakulta.A200214_533101_olomouc-zpravy_dik
https://www.dzurnal.cz/index.php/2020/02/13/memorandum-emeritnich-rektoru-k-soucasne-situaci-na-univerzite-palackeho/
s jasně pojmenovanými problémy ["..... Domníváme se, že nejprve je nutno uspokojivě a čistě uzavřít všechny etické kauzy. Až teprve ve chvíli, kdy UP úspěšně projde touto očistnou procedurou, ..... To se v současné době bohužel neděje a nedaří, což univerzitu paralyzuje a poškozuje její dobré jméno ..... "]. Tuto výzvu podpořilo i šest bývalých děkanů tuzemských přírodovědeckých fakult:
https://vedavyzkum.cz/z-domova/z-domova/byvali-dekani-prirodovedeckych-fakult-apeluji-na-reseni-situace-v-olomouci
Tím by se definitivně - podobně jako na UK po petici historiků - mělo stát zametení série skandálů na UPOL pod koberec nemožným. Ale, jak uvidíme níže, na (jak bychom řekli my z Pacifiku, kdyby to byla pravda) vlajkové lodi naší vědy se svým způsobem ještě větší skandál úspěšně zametá pod koberec už tři desetiletí.

Nepřístojnosti jsou známy i z ČVUT, a ovšem i z AV ČR. Tento úvod je nutný nejen pro orientaci v misinformacích, které čile produkují - abych použil analogii s totalitními placenými informátory - dnešní placení dezinformátoři. Ten úvod totiž také je i prevence dočasného zablokování mého textu s předstíraným pretextem, že jako není dost uzdrojován. OK, zdroje jsou výše i níže, a můžeme se tak nyní přesunout k instruktivní ilustraci právě z (jak bychom řekli my z Pacifiku, kdyby to byla pravda) vlajkové lodi naší vědy. Letos před létem tomu totiž bude již třicet dva let, co mi fluktuace osudu přihrála mého Osobního UDavače neboli OUDa (nebo spíš mně přihrála do cesty tomu mému OUDovi). Navíc v nesprávném čase, neb OUDova bedra ovinula ta chmura, že mu Zahraniční odbor Presidia akademie nemohl sám schválit jednu cestu přes Atlantik. Šlo totiž o druh stipendia, pro které Ministerstvo školství a Presidium akademie uzavřely koaliční smlouvu, že jej budou nadále využívat jen kmenoví zaměstnanci vysokých škol (zatímco akademicky štaf bude využívat jiné kanály včetně vlastní čistě akademické výměnné dohody). Věc nebyla na úrovni Presida akademie řešitelná. A tak OUDovi zase jednou začalo jít o získání protekce z nejvyšších míst, která by zajistila výjimku z regulí, a pro tu protekci zase byla zapotřebí nějaká nadstandardní dobová zásluha.

Už samo mít tehdy OUDa byl malér, malér na kvadrát byl OUD osobně motivovaný. Ten můj byl, a hned dvakrát. Jednak mu šlo o tu už zmíněnou cestu přes Atlantik, ale taky o to, aby rázně zamet s kritikou své jedné zcela chybné vědecké koncepce (tedy, on sám nikdy nestih vytvořit nechybnou hodnotnou věc, ale to je jen odbočka pro specialisty). Tato druhá linie příběhu začíná v osmdesátých letech, kdy se v Praze zrodila jistá výzkumná koncepce, která byla autory rozvíjena v řadě prací, začaly na ně navazovat práce jiných autorů, chystaly se velké sumarizující články, proslovovaly 'objevné' přednášky. Leč celé to byl jen nesmysl založený na učebnicových neznalostech. Věc jsem korektně opravil a opublikoval v cizině. Pro zajímavost cituji názory recenzentů těch mých opravných prací, ale na adresu autorů té mnou opravované pseudovědy: "The authors show a lack of fundamental understanding necessary for an adequate response. The Journal should be particularly cautious about manuscripts from the authors. The under discussion is crude and simplistic. (Autoři vykazují nedostatek základního pochopení nezbytného pro řádnou odpověď. Tento časopis by se měl mít velmi napozoru u rukopisů od těchto autorů. Ten, co je diskutován, je hrubý a příliš zjednodušený.)" Nakonec jsem chtěl ještě připravit čtivější článek pro americký časopis Journal of Chemical Education (Časopis chemického vzdělávání), a sice k výročí narození jednoho ze zakladatelů oboru - J. W. Gibbse. Článek však již nemohl být odeslán. V červnu 1988 vůdčí postava té chybné koncepce, tedy můj OUD, psychicky neunesla jak tu opovážlivost, že si někdo dovoluje opravovat jeho chybnou koncepci, tak to (zatím) neschválení své cesty přes Atlantik, a rozhodl se konat ve prospěch mého vypuzení z ústavu a současně i řečené potřebné protekce. Zahájil to udáním mé protistátní (v dobových termínech, samozřejmě) osobní korespondence s emigrantem. Pro zájemce o (bohatou) historii české pseudo-vědy není nezajímavá kopie jeho udání vystavená zde:
https://app.box.com/s/d3ytrsdly6o4okzckxh9
jinak též tiskem vyšlá v bestselleru NTM (Nár. tech. muzea) už r. 2012:
https://app.box.com/s/vyfqj47yyqp004b8q05i
Dřív to ale v tuzemsku fakt nešlo, akademie zuby nehty blokovala každou možnost nějaké zmínky. Ve více kryptické verzi to nicméně vyšlo dřív v jednom západoevropském časopise, ale tam se zase musel brát ohled na (ne-)znalosti čtenářů ze zbytku světa:
https://link.springer.com/article/10.1007/BF02914225
kdyby tam ale po Vás chtěli zaplatit vstupné, tak běžte na link níže, tam je vstup volný 7/24:
https://app.box.com/s/6wc58883vh7a5pf3xz5kw90isaw1w38p

Tím mne ten můj OUD vkopl do dobově obludného vyšetřování té mé protistátní činnosti, kdy výslech střídal výslech. Holt byla taková doba - byl jsem obviňován z vyzrazení utajovaných skutečností do ciziny, úmyslu emigrovat, dokonce z ohrožení obranyschopnosti. To byla malá násobilka té doby, a samozřejmě OUD perfektně věděl, do čeho mne vkopává - a právě proto to i dělal. Takových lidí moc nebylo - možná na hladině jednoho procenta. Prvně ale ještě nastala v tom r. 1988 prodleva kvůli prázdninám, kdy náčelníku ZOZÚ (Závodní odd. zvláštních úkolů) bylo uloženo získat ještě další kompro, ale neuspěl, neb OUD jen megalomansky řečnil a sliboval, leč v ruce už víc neměl. Ta prázdninová prodleva mi zdánlivě pomohla - uteklo tak víc jak jeden rok od nejmladšího dopisu udaného OUDem, ergo podle Zákoníku práce by postih už neměl být možný. Ve chvíli, kdy už byl ten rok jistý, jsem na to ústavní náčelníky upozornil. Následovala exploze hněvu a ujištění, že mě z práce stejně vyhodí. Samozřejmě čekali, že OUD něco mladšího dodá, když tak blafoval o stovkách dopisů. Ten by sice rád dodal, ale nic mladšího neměl - protože nic mladšího neexistovalo. Ergo nastalo hledání nějakých vyšších míst, která by mne rázně zlikvidovala sama, čímž by padla ta drobnost se Zákoníkem práce. A tak věc pro mne dál směřovala k okamžitému vyhazovu z práce a trestnímu stíhání. The worst-case scenario mohlo být tak 10 let ve III. nápravně-výchovné skupině ve Valdicích. Těch deset let dostala jistá občanka za větu v dopise manželovi v emigraci, totiž, že manželky sovětských důstojníků vykoupily v Mimoni maso. Pohotově byl vydán trestní výměr, kterým též došlo k zablokování mých kontaktů do zahraničí, a tím třeba i publikování v cizině. Ježto jsem publikovat v cizině nesměl, hotové věci jsem zatím jen ukládal do tlusté složky doma ve sklepě. Leč motivací z hlediska mého OUDa nebyla tou dobou až tak má osoba, ta byla už druhotná. Primárně šlo právě o tu protekci pro získání výjimky z oné koaliční smlouvy mezi Ministerstvem školství a Presidiem akademie stran těch stipendií. A tu výjimku dostal - přece se projevil jako řádný vlastenec internacionalista. Jak jásali někteří hodnostáři: 'Kolik nám ještě přiveze korespondence s emigranty a pomůže odhalit další, kteří by také chtěli emigrovat'. Před létem 1989 pak skutečně vyjel. Jestli něco přivez nevím, já ho od té doby osobně neviděl, a stejně to pak už neměl komu odevzdat.

Po mnoha peripetiích se věc ale začala obracet k lepšímu, když nakonec tehdejší předseda ČSAV akademik Josef Říman odmítl podpořit můj vyhazov, čímž jsem se dostal z nejhorší fáze. Akademik Říman byl z generace, která na vlastní oči viděla, co může s celým vědním oborem napáchat jeden jediný Lysenko. Proto nebyl ochoten v Akademii tolerovat likvidace oprávněných vědeckých kritiků nevybíravými lysenkovskými praktikami. A tak jsem z práce nakonec vyhozen nebyl. Leč ústavní vedení to nevzdávalo - bylo mne rozhodnuto z práce stejně vyhodit. Jen co můj OUD dodá další a hlavně razantnější kompro, o kterém tak široce bájil, a které oni dychtivě očekávali - nejpozději po té cestě přes Atlantik. Do té doby ale museli neochotně respektovat, že předseda ČSAV odmítnul podpořit tu neo-lysenkovskou štvanici. Kdyby nebylo toho zásahu akademika Římana, asi by se můj osud vyvíjel jinak.

Ledva vypuk samet, vyrazil jsem hned na Humboldtovo stipendium, o které jsem usiloval deset let, leč v důsledku OUDova denuncianství stejně nemoh využít. Samozřejmě jsem si s sebou ze sklepa vzal tu tlustou složku s mými Libri prohibiti. Hned z Německa jsem je začal posílat do redakcí, a tak se stalo, že jsem Humboldtistou s patrně největším publikačním výstupem během stáže. A taky pak v roce 1991 posléze vyšel v tom (jak se dnes rádo u nás říká prestižním) americkém časopise i ten OUDem zabrzděný článek. Je to pochopitelně čistě odborný text; z širšího hlediska je zajímavá poznámka pod čarou na prvé straně: 'Původně byl článek zamýšlen pro věnování 150. výročí narození Josiah Willarda Gibbse (1839-1903). Ačkoliv byl článek v r. 1988 hotov, nemohl už být zavčas odeslán, neb autorovy mezinárodní kontakty byly na dva roky obstaveny tehdejší místní úřední mocí.'

Celou záležitost jsem jinak pustil z hlavy, neb se nad ní zavřela voda. Tedy z mého pohledu ano. Zato můj OUD byl svým vlastním selháním notně vyděšen a začal v tichosti budovat vylhávací kampaň. Sehnal dva spojence - aparátčíky, jednak vedoucího Odd. studující mládeže na ÚV ČSM v 50. letech, který byl pak převeden jako kádrová posila na Presidium ČSAV, a stal se tam tehdy nejvlivnějším úředníkem. S příchodem sametu se pak zase na toho nejvlivnějšího nevoleného úředníka vypracoval. Znám tam byl i pod přezdívkou piraňa, a u něj platilo, co se v padesátkách naučíš:
https://www.box.com/s/pmw0tycrzgh6qtk983wi
to v devadesátkach jako když najdeš. Ta tak řečená piraňa si už z padesátých let - tehdy pod legendárním akademikem Nejedlým – osvojila jednoduchou metodu, jak věci v Akademii manipulovat. Stačilo zavolat kterémukoliv vědeckému pracovníku a říci něco ve stylu magické floskule: Soudruh předseda by vám byl velmi zavázán, kdybyste ..... Po tom ‘kdybyste’ mohlo následovat cokoliv, neb kdo by se odvážil odmítnout. S příchodem sametu stačilo pak jen změnit začátek floskule na Pan. A jinak se jelo dál údolím temným podél skal, přičemž jakýmsi akademickým Dalíkem - mužem na speciální, ne vždy čisté operace - byl fakticky po dvacet let ten tuhý totalitní aparátník. No, a ten druhý aparátčík zase býval vedoucím odboru na Odd. školství a vědy ÚV KSČ. Tuhle trojici (tres faciunt collegium - tři tvoří partičku, v tomto případě dost povedenou) spojoval společný motivační zájem prosperovat i za sametu, byť pravda na různých úrovních. Nejhůř na tom ale byl ten třetí, co působil na ÚV KSČ - byl nejzranitelnější. Chtěl v rámci ČSAV vydržet do penze, a tak neměl na vybranou a musel se bohužel podepsat i pod čistou lež. Té penze pak opravdu šťastně dosáhl. Fakticky za jeden podpis pod lží, co tomu kariérnímu udavači opravdu vytrhla trn z paty. Nejprve ale bylo ruče zameteno vše o tom udání pod koberec, a nadto se naopak vyfabrikovala ta čirá lež, že naopak já jsem jako udal svého OUDa, a bylo vymalováno. Jenže o této jejich bájivé lhavosti jsem roky neměl tušení, ač na jejím základě byl zlikvidován můj pracovní poměr. Vedení Akademie prostě jen hrálo, a dodnes hraje divadlo, že ‘jako’ nechápe, o co jde v té trapnosti, příznačně už nazývané ASANACE-2. A tak se tam už třetí desetiletí bezzásadově leč vytrvale znemožňuje, aby se pravda o té kauze ASANACE-2 dostala na veřejnost. Za svou osobu jsem se ale tomu tsunami lží snažil čelit, a nakonec už zkraje divokých devadesátek jsem napsal Otevřený dopis Akademickému sněmu: 
https://app.box.com/s/pf4naee9bfredkmz6gpz09uymu4g27sa
A ten jsem příležitostně distribuoval jak členům sněmu tak i obecně lidem z veřejného života majícím k vědě nějaký vztah (ať takový nebo makový). Pochopitelně, že akademické vedení věc ignorovalo. Leč tato tři desetiletí trvající vylhávací maškaráda produkovaná z kapitánského můstku té (jak bychom řekli my z Pacifiku, kdyby to byla pravda) vlajkové lodi naší vědy utrpěla před-předloni na podzim (2017) nečekaný zásah pod čarou ponoru. To když vyšly paměti předsedy (v letech 1985-89) bývalé ČSAV Josefa Římana, vydané společně s popularizátorem vědy Františkem Houdkem v nakladatelství Galén pod názvem: Od pluhu do senátu a zpátky. V té knize je na dvou stranách (279, 284) popsána i ta epizoda s mým OUDem. Ten kariérní denuciant samozřejmě po sametu naopak vystupoval jako rozhořčený odpůrce takových nepravostí (co ale i sám páchal). Toto pokrytecké jednání je v knize výstižně popsáno latinským citátem: (clausula) Rebus sic stantibus. Tedy, že v tom roce 1988 nadšeně denuncioval, vycházeje z předpokladu, že to bude oceňováno i v budoucnu, tedy denuncioval "za předpokladu, že věci zůstanou, jak jsou", jak zní výklad té floskule. Nyní ovšem můj OUD naopak hlásá, že vždy věděl, že se dožije změny. Holt akorát netušil, že nastane už za cca 18 měsíců od toho jeho monumentálního denunciačního aktu z června 1988. Ale já jsem zase netušil, že to pak bude trvat ještě více jak celých třícet let, než pravda o něm vyjde najevo jako olej na vodu.

Naše věda a výzkum patří pod vládní RVVI (Radu pro výzkum, vývoj a inovace), které tradičně předsedá premiér. A RVVI fakticky určuje rozdělení prostředků pro vědu a výzkum ve státním rozpočtu. A tak je samozřejmě pro ní důležitou zpětnou vazbou, jak etické či naopak neetické poměry v jednotlivých divizích vědy a výzkumu panují. Neb ty etické či naopak neetické poměry určí, jak spravedlivě a racionálně, či jinak, se v těch jednotlivých divizích budou prostředky na výzkum dál přerozdělovat. A jestli se někde, třeba, nerozdělují s přihlédnutím i k tomu, jaké jsou zásluhy na mnohaletém vylhávání se z etických selhání některých vrcholových hodnostářů akademie. A ta poslední flagrantní morální korupce určitě není to, co by si RVVI přála a podporovala.

*LN 16.2.2015, s.15: https://www.cak.cz/scripts/detail.php?id=13990

Foto u perexu: Supertajfun Bualoi při pohybu nad Pacifikem 22.10.2019, tedy v den, kdy na stránkách českého denního tisku poprvé vyšla o kauze ASANACE-2 pravda najevo jako olej na vodu, byť zatím jen v miniaturní noticce (bualoi je thajská pochoutka z bobulek rýžové mouky vařených v kokosovém mléce, konzistencí připomínající rýžové pole po průletu tajfunu, a ten obrázek expandujícího tajfunu zase upomíná na rozsah vykrytí českého prostoru různými mafiemi):

____________

[hniloba@AVCR  neboli  Akademická špína v krystalicky čisté formě:  Část XXIII.]
XXII. díl seriálu: https://zdenekslanina.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=738809
XXIV. díl seriálu: https://zdenekslanina.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=746291

This work is licensed under CC BY-NC-ND 4.0