Jeden rok v životě Lva Davidoviče - z vězení Lubjanka(1938) až [skoro] do Stockholmu(1962)

V letech 1938/39 došlo k nepravděpodobnému utkání 2 (příštích) Nobelistů s mocným Josifem Vissarionovičem, které nadto skončilo nepravděpodobným výsledkem 2:0 - zvlášť když se bere v úvahu stupeň provinění přímo proti Stalinovi.  

Lev Davidovič Landau (1908–1968)  obdržel v roce 1962 Nobelovu cenu za fyziku za teoretické vysvětlení supratekutosti hélia.  Pjotr Leonidovič Kapica (1894–1984, do angličtiny se přepisuje jako Pyotr Leonidovich Kapitsa) získal Nobelovu cenu deset let po smrti Landau za experimentální práce ve fyzice nízkých teplot, v tom počtu i za objev supratekutosti hélia. Kapicova cena byla dělená, sám dostal její polovinu; druhou polovinu obdržela dvojice A. A. Penzias a R. W. Wilson za kosmologické výzkumy. Byla to tedy cena dost heterogenní, a bylo by bývalo logičtější, kdyby ji obdržel dřív společně s Landauem. K tomu by byl ostatně ještě jeden důvod. Byl to totiž právě Kapica, kdo nasměroval Landaua na tento problém, a byl to Kapica, kdo právě vůbec zajistil, aby se Landau tomu problému mohl věnovat. A nezmizel jako řada i jiných badatelů v Gulagu či spíše rovnou před popravčí četou - ale to tehdy ještě byla ??????????????? ?????. Teprve v devadesátých letech se stalo detailněji známým, jak blízko měl k tomuto konci i osud Landaua.

Landau se narodil v Baku, kde jeho otec pracoval v naftařském průmyslu. V devatenácti letech absolvoval univerzitu v dnešním Petrohradě. V roce 1929 měl možnost odjet na rok a půl do světa, působil především v Kodani na pracovišti Nielse Bohra, což v té době bylo jedno z center rozvoje kvantové mechaniky. Později bude právě i Niels Bohr mezi navrhovately Nobelovy ceny pro Landaua. Ten po návratu do vlasti působí nejprve v dnešním Petrohradě. Landau ale měl nezdrženlivou, prchlivou povahu, což vedlo i ku konfliktům, a v důsledku toho v roce 1932 přechází do Charkova, kde buduje teoretické oddělení na Ukrajinském fyzikálně-technickém institutu. Tento ústav však později zasáhla vlna čistek organizovaných KGB, tehdy ještě pod názvem NKVD [na podzim 1968 v Praze koloval vtip - na místo "Jak se ti vede?" se nyní říká "Jak se ti en-ká-vede?"]. Ty v letech 1936-1938 postihly celou zemi (probíhaly třeba i v armádě, což se pak podílelo na počatečních neúspěších obrany země proti německému vpádu, neb bylo málo zkušených velitelů). Na základě smyšlených obvinění tam bylo tehdy popraveno několik výzkumníků, mezi nimi L. V. Šubnikov (1901–1937). Ten pracoval několik let na výzkumech nízkých teplot v holandském Leidenu, a takový pobyt v cizině byl tehdy pro NKVD univerzálním východiskem pro obvinění ze špionáže ve prospěch Německa. Tehdy se už do hledáčku NKVD dostal i Landau. Přispěla k tomu jeho nezdrženlivost. Byl totiž ve sporu s vedením instituce, které se snažilo o zaměření na aplikovaný výzkum, zatímco Laundau byl mužem čistého základního výzkumu. Patriarchy pak definitivně popudil aprílovým žertem, kdy kriticky zhodnotil jejich odbornou způsobilost, a podle toho jim satiricky seškáloval jejich platy. Je pravděpodobné, že tento provokativní žert ranil ješitnost dotčených, a některý informátor (nejspíš z jejich řad) o Landauovi informoval NKVD - v dobovém duchu jako o protistátním živlu. Landau si nebezpečí uvědomoval, a tak využil zájmu Kapicy a přemístil se do Moskvy, aby na teorii fyzikálních jevů při nízkých teplotách pokračoval tam - vedla supratekutosti hélia šlo i o supravodivost kovových materiálů.   

Leč Landau byl už tak jak tak v hledáčku NKVD. V Charkově byl totiž též zatčen, byť později propuštěn, i Laundaův přítel M. A. Koretz. Landau se v mezích svých možností snažil o jeho osvobození, i Koretz se pak přemístil do Moskvy. A NKVD nezapomínala, oba již tak byli dál, natrvalo, na obrazovce jejího radaru (mimochodem, ten se snad měl v budoucnu v Charkově i vyvíjet - takže Landau svým nezištným bojem za čistý základní výzkum se fakticky v očích NKVD jevil i jako sabotér obranyschopnosti vlasti). Navíc oba dva, Landau i Koretz, svou nepravděpodobnou lehkomyslností šli možná NKVD přímo v ústrety. Pod vlivem čistek v Charkově, které postihly jejich přátele či známé, se oba měli rozhodnout k dosti donkichotskému kroku - produkci letáku proti takovým praktikám. Tento leták vznikal někdy koncem dubna 1938, sepisoval ho hlavně Koretz, Landau jen pomáhal s úpravami textu, který měl být vyvěšen kolem Prvního máje. Byl formulován jako výzva (smyšlené) Antifašistické strany práce. Leták hovořil o Stalinistické klice, která provedla fašistický převrat. Miliony nevinných lidí byly uvrženy do vězení, a nikdo neví, kdy sám taky přijde na řadu. Aby si udržel moc, Stalin zemi ničí a činí ji tak snadnou kořistí pro německé fašistické bestie. Závěrem leták obsahoval víru, že proletariát, který svrhl moc cara, dokáže svrhnout i tuto fašistickou kliku. Na takovou situační analýzu ovšem NKVD znala jedinou odpověď: P?????????? ?? ????????!

Historiku vědy G. E. Goreliku se v devadesátých letech podařilo dostat k vyšetřovacím spisům, tedy k tomu, co se z nich zachovalo (nebo - možná - co nástupci KGB byli ochotni zpřístupnit). A tak spatřila světlo světa i (strojopisná kopie) letáku. K zatčení došlo 27.4.1938 - po informátorských zprávách o přípravě letáku. Z materiálů získaných z archivů NKVD/KGB identita informátora(-ů) nevyplývá. Ale z pamětí fyzika E. L. Feinberga plyne, že byl tehdy v (moskevské) fyzikální obci znám. Feinberg pouze naznačuje jeho jméno jako K. (ale z etických důvodů jej nechtěl specifikovat -  existuje domněnka, že by to mohl být jistý básník, který později ve válce padl, a byl Koretzovým známým). Někteří ale věří, že archivy mohou obsahovat tajemství, která třeba ještě vydají v budoucnu. Nejprve začal vypovídat Koretz, a podepsal doznání, že leták sepisoval, a že Landau text schválil. Pak vyšetřovatelé Landauovi předložili toto doznání i samotný leták. A poté začal vypovídat i Landau a vlastnoručně sepsal své doznání (které se také zachovalo). V doznání přiznává jak svůj podíl na vzniku letáku, tak ale i další aktivity ve svůj neprospěch. NKVD však k těmto dvěma přidala i třetího spiklence J. B. Rumera. Ale strůjci letáku (po pravdě) odmítali potvrdit, že by s ním měl co společného. Leč Rumer strávil několik let v Německu, a tak ho NKVD mašinérie pohotově náhradně obvinila ze špionáže v německý prospěch.

Kolem původu letáku dodnes existují různé názory. Sám Gorelik je přesvědčen, že leták je autentický, že ho nevyfrabikovala NKVD, nýbrž skutečně vyrobili oba spiklenci. Odvolává se na to, že po propuštění z Gulagu Koretz měl jeho autencitu potvrdit. Jiní však vyjadřují pochybnosti. Koretz po letech v Gulagu mohl prostě dávat přednost potvrzování oficiální verze NKVD. Kdyby jej označil za podvrh, mohl by se v Gulagu nakonec ocitnout nanovo. Lidé, co znali Landaua osobně, měli ale pochybnosti o jeho spoluautorství, Landau sám se k věci nevyjadřoval (vězni z Gulagu byli ostatně vázáni mlčenlivostí). Existuje i domněnka, že NKVD leták vyfabrikovala proto, že pomýšlela na jeden další zinscenovaný moskevský divadelní proces, tentokrát s vědci, a leták měl být k prvním krokem k zorganizování smyšlené protistátní vědecké skupiny, kdy se všichni pak přiznají jak k letáku, tak i k dalším protistátním aktivitám. 

V dané zjevně beznadějné konstelaci se však Kapica pokusil o záchranou akci. Sám už byl známým učencem, strávil roky v Anglii, byl členem britské Královské společnosti, nakonec přesídlil do vlasti, když Moskva na své náklady přemístila jeho technické vybavení a defacto mu zřídila ústav. To samo o sobě ale nezaručovalo, že ho nakonec NKVD taky nepřiřadí k už uvězněným spiklencům. Podobné postavení měl třeba i biolog N. I. Vavilov, který ale zmizel a zemřel v Gulagu jenom proto, že kritizoval Lysenkovu pseudovědu. Do hry však vstoupil jiný faktor. Stalin orchestroval čistky prvně s cílem zbavit se svých politických oponentů, a po jejich likvidaci už pevně a trvale zkonsolidoval svou moc. Patrně došel k názoru, že nadešel čas ukázat lidu, a nakonec i světu, vlídnější tvář. To se projevilo tím, že jeho věrný služebník N. I. Ježov skončil v čele NKVD, a nakonec byl v roce 1940 popraven. Na jeho místo nastoupil dnes fakticky známější Stalinův katan, L. P. Berija. Stalin začal razit pojem ježovština, který měl krýt přehmaty, resp. je přičíst na vrub Ježovovi. V každém případě, čistky se zmírnily, dokonce se někdy mluví o jistém Berijově tání. Kapica sice psal Stalinovi už hned po zatčení Landaua, což ovšem k ničemu nevedlo. Ale v nové konstelaci po pádu Ježova se Kapica obrátil ve věci vězněného Landaua dopisem na předsedu vlády V. I. Molotova. Připouštěl, že Landau je nezdrženlivý jedinec s ostrým jazykem, který hloupě provokuje, nicméně jde o  talentovaného vědce. Kapica zdůraznil, že se jemu samotnému sice podařil významný fyzikální objev, leč jedině Landau jej může teoreticky vysvětlit. Vedle toho, Kapica později nabídl NKVD (tedy přesněji - přímo jeho novému šéfovi Berijovi) svou osobní záruku, že pod jeho dohledem se Landau už nebude dopouštět "žádných kontrarevolučních aktivit v ústavu ani mimo něj", a pokud by on (Kapica) zpozoroval, že Landau "činí nějaká prohlášení proti sovětské vládě, neprodleně by o tom orgány NKVD informoval". Vězeň Landau byl (podmínečně) propuštěn z Lubljanky 28. dubna 1939. A pak v krátké době dokončil teorii supratekutosti hélia. Jeho dva spoluspiklenci dopadli o dost hůře. Koretz strávil v Gulagu 20 let za leták, Rumer 10 let za "špionáž" pro Německo. Koretz pak pracoval v ruské obdobě českého časopisu Vesmír, Rumer se k vědě vrátil a úspěšně působil v Novosibirsku.

Na přelomu čtyřicátých a padesátých let se pak Landau podílel na sovětském jaderném programu, za což obdržel Stalinovu cenu v roce 1949, a pak 1953, a také titul Hrdina socialistické práce v roce 1954. V roce 1962 však utrpěl vážná zranění při autonehodě, z kterých se pak už nikdy úplně nezotavil. Nobelova cena mu proto nebyla předána ve Stockholmu, nýbrž v Moskvě, a též se v jeho případě nekonala obvyklá Nobelovská přednáška. Během léčby jeho úrazu hlavy byl konzultován i náš významný neurochirurg Zdeněk Kunc. Je možné, že nějak přispěl i olomoucký neurolog Jaromír Hrbek, který zase proslul i jako ministr školství; informaci o Hrbkově členství v konziliu jsem sice teď nenalezl, zato ale jsem o něm narazil na tento bizár: "... knihu Radiační teorie gravitace ... Vedení univerzity ho za tuto práci neúspěšně navrhlo na Nobelovu cenu za fyziku ...". No, tak na UPOLu se vůbec dějí věci:

http://www.dzurnal.cz/index.php/2019/11/20/kam-se-hrabe-karlovka/

Kapica se později krátkodobě dostal do nemilosti, neb nechtěl převzít vedení jaderného programu - vzhledem ke své tehdejší velmi odlišné fyzikální výzkumné orientaci. Došlo k rozepři s Berijou, a Kapica rok setrvával v jakémsi domácím vězení. Také Kapicova Nobelovská přednáška byla poněkud netradiční. Se svým typickým sarkasmem ji uvedl poznámkou, že už přesně neví, co dělal před nějakými 30 lety. Proto jim poví o tom, co dělá teď, neb se poněkud kuriozně přesunul od velmi nízkých k velmi vysokým teplotám, a pracuje na termojaderné fůzi (s pomocí tokamaku). Což okomentoval bonmotem, že extrémy se přece potkávají. 

Jakkoliv Landau vbrzku pochopil skutečný samotný styl provozu NKVD, přesto podcenil výkonnost její informátorské sítě, která jej osobně obklopovala mnoho let. To bylo možné sledovat i u nás v ČSAV, kde po se po roce 1989 ukázalo, jak nečekaně mnoho v ní bylo informátorů (z nichž někteří se pak krátkodobě dostali i na vrcholové akademické posty). Motivace bývala různá, ale často - jako nejspíš i u informátorů kolem Landaua - to byla jejich ješitnost, závist, mstivost za vyvrácení jejich vlastnich vědeckých chyb, zištnost, karierismus. U informátorů ovšem především záleží, jaké dodali kompro, a jaké to mělo dopady. I u nás za kdovíjak vyfabrikované nesmysly mohl - i později než v padesátých letech - totiž hrozit až trest smrti:

https://www.idnes.cz/ceske-budejovice/zpravy/gans-premium-stb-politicky-vezen-budejovice.A200117_122314_budejovice-zpravy_epkub

Při zkušenostech s vlastním osobním udavačem neboli OUDem:

http://zdenekslanina.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=779332

mne ovšem Landauova kauza musela nutně zaujmout (jak říkají Rusové: ?????????? ??????) - a můžu proto srovnávat. U nás ale ještě čas na taková zveřejnění některých případů nenadešel - třeba takové vedení Akademie tomu v případě mého OUDa roky -- co roky, už čtvrtou dekádou -- brání zuby-nehty, třeba takto:

Ač samozřejmě dobře vědí, že to co můj OUD udal, bylo zásadně posíláno z ciziny do ciziny:

http://zdenekslanina.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=777670

jednou ze Sappora, podruhé z Ulmu v tehdy NSR. Vědí to sice dobře, ale prvoplánově lžou, až se hory zelenají. Nebo možná výstižněji (a taky v jiné z barev spektra): Zcela samozřejmě, automaticky lžou, jako když Rudé právo tiskne. A to i s předsednickými podpisy. Nevěříte, že by vedení Akademie mohlo jednat - řekněme - neslušně? Tak si zajděte třeba sem:

https://krusnohorec.webnode.cz/news/tajemny-pan-bas-aneb-patentovana-slusnost/

Ona totiž pro vedení Akademie je Pravda bezvýznamná. Významné tam jsou totiž jiné tři P-komodity: Posty, Pocty, Prachy. A pokud Pravda pro tyto tři P-komodity není Pozitivně Přínosná, tak musí být Potopena:

https://reportermagazin.cz/a/pLZG6/nehrajte-si-na-hrdinkukralici-valka-mezi-vedci

https://www.dzurnal.cz/index.php/2020/10/02/i-ty-brute/

Při takto deformovaných akademických etických poměrech je ovšem základní survival kit zásada: 

A pak už opravdu nepřekvapí, že -- nejen NKVD/KGB tutlá informátory.

Foto u perexu: Snímek Landaua pořízený NKVD za vazby ve vězení Lubjanka, dnes patřícímu nástupkyni KGB se zkratkou FSB (??????????? ?????? ????????????)(https://www.newworldencyclopedia.org/entry/Lev_Landau).

[hniloba@AVCR  neboli  Akademická špína v krystalicky čisté formě:  Část XXXIX.]
XXXVIII. díl seriálu: http://zdenekslanina.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=786819
XL. díl seriálu: http://zdenekslanina.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=788603

This work is licensed under CC BY-NC-ND 4.0