Již zítra v Japonsku skončí éra Heisei (a rok H31) a už pozítří začne éra Reiwa (a rok R1)

Země vycházejícího slunce ctí tradice a příští 2 dny to ukáží při předávání pomyslného císařského žezla od otce na prvorozeného syna. A národ bude užívat vyjímečného, netradičního 10ti-denního volna během japonského Zlatého týdne.

Japonská historie je rozdělena na jednotlivá období či éry panování konkrétního císaře. Vždy s nástupem nového panovníka se začíná letopočet od jedničky a éra dostane nějaké jméno převzaté ze starého písemnictví. Toto jméno éry se nakonec stane i posmrtným jménem konkrétního císaře. Tento systém má svůj původ v historické praxi čínských císařství. Dosud panující japonský císař Akihito nastoupil na trůn jako 125. japonský císař 8.1.1989, den po smrti svého otce císaře Hirohita. Nové éře bylo vybráno jméno Heisei pocházející ze staré čínské literatury s významem všudypřítomný mír. Před tím až do 7.1.1989 panovala v Japonsku éra Showa, a to od r. 1926, kdy byl korunován císař Hirohito. Význam jména éry Showa se původně vykládal jako zářivý mír. Leč během této éry došlo k rozpoutání 2. světové války v Pacifiku, takže alternativní výklad je zářivé Japonsko. Rok 1989 tak byl na samém začatku ještě 64. rok éry Showa, zatímco celý zbytek byl už 1. rok éry Heisei, ve zkratce H1. V současnosti se stále ještě píše rok H31.

V prosinci 2017 tehdy 83-letý císař Akihito vyhlásil své přání abdikovat, a to k 30. dubnu 2019. Sama taková abdikace je pro Japonsko dost neobvyklá - stalo se tak během posledních dvou století prvně. Protože však císař v Japonsku od konce války prakticky nemá žádné výkonné pravomoci, musela i toto přání nejprve schválit vláda. Ta také rozhodla o jménu pro novou éru - Reiwa, s významem krásná harmonie (objevil se totiž pohotově i nesprávný, byť možný, alternativní výklad příslušných dvou čínských znaků - úřední harmonie). Termín je převzat ze sbírky japonské poezie z 9. století, i když někteří odborníci uvedli, že před tím se už vyskytl ve staré poezii čínské. Věci ale nejsou snadno rozlišitelné už proto, že Japonci z Číny převzali, a dodnes beze změny používají, tamní hieroglyfické písmo. V každém případě, prvním dnem éry Reiwa bude 1. květen.

Den, který pro svou abdikaci navrhl císař Akihito, byl jím evidentně pečlivě zvolen, neb maximalizuje počet dnů volna na přelomu dubna a května. Toto období se v Japonsku označuje jako Zlatý týden, neb na něj normálně připadají čtyři státní svátky: 29.4. (Den éry Showa, původně slavený jako narozeniny císaře Hirohita, a pak jako Den zeleně), 3.5. (Den ústavy připomínajíci datum vstupu poválečné ústavy v platnost), 4.5. (Den zeleně přesunutý z původního 29.4.), a posléze 5.5. - Den dětí. Tím ale možnosti pro dny volna nekončí, neb obecně v Japonsku platí, že pokud by měl být mezi dvěma svátky právě jen jeden pracovní den, je i ten dnem volna, tzv. Přemosťovací svátek, neoficiálně nazývaný Den občanů. A aby bylo v Říši vycházejícího slunce učiněno ještě více pro dobro občanů, tak pokud by nějaký svátek připadl na neděli, slaví se až následující pondělí. Nyní se podívejme do kanlendáře. Na den převzetí trůnu 1.5. připadne jeden nový leč zcela jednorázový svátek. Což je ale středa, a hned v pondělí před ní už řádný svátek je (Den éry Showa). Ergo není vyhnutí a v ono úterý 30.4. musí být ten přemosťovací Den občanů. Jenže tím to nekončí, neb i na pátek 3.5. už připadá řádný svátek - Den ústavy. Ergo zase není vyhnutí a i ten čtvrtek před ním musí opět být ten přemosťovací Den občanů. A k tomu Den dětí letos vychází na neděli, ergo se slaví až následující pondělí. Suma sumárum - deset dní volna non-stop. To prostě nemá chybu.

Vzhledem k posloupnosti v přístupu k trůnu je prvním v řadě Akihitův prvorozený syn Naruhito. Jinak jsou v pořadí ještě tři další příslušníci panovnického rodu - mladší Akihitův syn Akishino, dvanáctiletý Akishinův syn Hisahito, a jako třetí v pořadí i mladší Akihitův bratr Masahito. Stále ještě korunní princ Naruhito strávil dva roky v Oxfordu, kde pracoval na magisterské práci o historii plavby na Temži od 18. století. Tím je dán jeho zájem o vodní hospodářství a ochranu vod, takže figuroval a figuruje v řadě světových aktivit na vodu zaměřených.  V té souvislosti stojí za zaznamenání, že císař Hirohito byl
i badatelem v oboru mořské biologie, ve kterém publikoval regulérní výzkumné časopisecké články. V tomto ohledu je též aktivní (stále ještě) nynější císař Akihito. Ten se obírá čeledí ryb hlaváčovitých, a tak i jedna z ryb té čeledi byla pojmenována Exyrias akihito. Desáté výročí Akihitova nástupu na trůn bylo např. oslaveno vědeckou konferencí o diverzitě ryb (konference měla 125 účastníků). Leč zpět k jeho nastupci  Naruhitovi. Ten v r. 1986 na čajové party poznal svou budoucí ženu Masako. Tu dle ústního podání musel třikrát žádat o ruku, než svolila ku svatbě. Masako vzhledem k povolání svého otce, univerzitního profesora a později diplomata, strávila několik let v Americe, kde studovala na Harvardu. Později vstoupila do služeb japonského ministerstva zahraničních věcí. Po osmi letech od svatby s princem Naruhitem se jim narodilo jediné dítě, dnes sedmnáctiletá dcera princezna Aiko. Současná ústava nezná možnost panující císařovny, naopak dcery přestavají být sňatkem příslušnicemi císařského dvora. O věci se sice diskutuje, ale šlo by o vůbec první změnu poválečné ústavy, pokud by se věc neobešla jen změnou zákona o císařském dvoře. Část veřejnosti odmítá jakoukoliv změnu ústavy, aby se tak třeba neotevřela i cesta k eliminaci zákazu nasazení armády mimo japonské území, nebo trojího zákazu jaderných zbraní (nevlastnit, nevyrábět, neumožnit vstup).

Samotná slavnostní formální korunovace je zatím plánována na 22. října, což by mělo pro veřejnost znamenat další den volna, tedy přesněji čtyři, neb by korunovace připadla na úterý. Takže by zase nebylo vyhnutí a i to pondělí před ní by opět musel být ten přemosťovací Den občanů. Ovšem, Japonci současně o jeden svátek letos přijdou - narozeniny panujícího císaře. Dosud připadaly na 23. prosince, což se už letos holt nestihne. A Naruhitovy narozeniny připadají až na 23. února, což se letos zase ještě nestihne. Jednou z prvních veřejných povinností nového císaře bude rozdávání řádů o Dni kultury připadajícím na 3. listopadu. Je to jedna ze spíše zřídkavých příležitostí, kdy císař vystupuje na veřejnosti. Kultura je v tom pojetí chápana jako vzdělanost vůbec, takže jsou dekorováni i významní učenci. Svátek je šťastně vmezeřen mezi oznamování Nobelových cen v říjnu a předávaní Nobelovských medailí ve Stockholmu v prosinci. Tím je dána tvář-zachraňující možnost pohotově na poslední chvíli udělit nejvyšší řád za rozvoj kultury i zcela čerstvému japonskému Nobelistovi, pokud by u něj na to japonské ocenění nedošlo už dříve.

Celoplanetární veřejné vystoupení pak bude nového císaře čekat v r. 2020, kdy mu připadne úloha prohlásit za zahájené letní olympijské hry v Tokiu, tak jako jeho otec otevřel zimní olympiádu v Naganu v r. 1998, či jeho děd letní olympiádu v Tokiu 1964 a pak zimní v Sapporu 1972. Shodou okolností patří tato trojice k našim medailově nejúspěšnějším olympiádám.

Leč k historicky nejvýznamnějšímu veřejnému vystoupení císaře Hirohita došlo v srpnu 1945, kdy přes odpor a nakonec i vzpouru nejmilitantnější části armády prosadil kapitulaci. Zachránil tak statisíce životů na obou stranách. 14. srpna před půlnocí císař Hirohito dvojmo nahrál v paláci kapitulační projev. Přes mnoho dramatických událostí se nakonec obě nahrávky podařilo různými cestami dopravit do budovy rozhlasu. V pravé poledne 15. srpna hlasatel vyzval národ, aby povstal a připravil se na císařský projev - projev oznamující kapitulaci. A tím se vlastně už začala psát historie japonského vzchopení se z popela nejničivější války. I před císaře Akihita osud postavil nečekanou potřebu urgentně naplnit dnes fakticky jedinou ústavní povinnost - představovat symbol jednoty národa. Pět dní po katastrofickém zemětřesení s tsunami a následné jaderné pohromě v březnu 2011 císař za situace všeobecné beznaděje vystoupil s účinným emocionálním televizním projevem apelujícím na mobilizaci všech sil k nápravě bezprecedentních škod. Císaři Naruhitovi a především Japoncům nelze než přát, aby na rozdíl od svého děda i otce nemusel podobným protivenstvím osudu čelit.

Zdeněk Slanina

Foto u perexu: Sudy sake, japonského alkoholického nápoje pro slavnostní příležitosti. Vyrábí se kvašením vařené rýže, nápoj může být posílen vydestilovaným rýžovým lihem. Obsah alkoholu je typicky do 20%, sake je proto označitelné za rýžové víno, případně obohacené rýžovou pálenkou.

This work is licensed under CC BY-NC-ND 4.0