Svéráz národní tvořivosti pro zisk té SENZAČNĚ MODRÉ [©Hejma Ondřej*] (ne-)vojenské knížky

Kdyby za téma maturitních písemek padla o té senzačně modré knížce klasická otázka Co tím chtěl básník říci,* vznikaly by asi i bizarní výklady. Když teď došlo na lítost nad osudy odpíračů, vytanula mi jedna šaráda ze sedmdesátek.

Básník Hejma Ondřej je původním povoláním sinolog (však taky trochu připomíná Konfucia), tedy sinolog profesionál. Já jsem sinolog (a taky japanolog) amatér, co ty subjekty už desetiletí studuje jen v univerzitách života (ale i tak vím, že se v těch dálněvýchodních zemích prvně píše přijmeni a teprve pak křestní jméno). Nedávno médii prošla (svého druhu) omluva nového NSZ (viz.: https://denikn.cz/669804/novy-sef-zalobcu-politici-ode-me-informace-z-kauz-nedostanou-mrzi-me-ze-jsem-stihal-lidi-za-to-ze-nechteli-na-vojnu/ ):

A to mi z hlubin minulého století vyvolalo vzpomínku na jednu šarádu, za kterou se naopak nikdo omlouvat nemusí, protože proběhla takříkajíc bez ztráty kytičky. 

Když ještě vojna byla povinná, tak existovala instituce osvobození od ní pro (zdravotní) nezpůsobilost (https://sedmicka.tyden.cz/rubriky/nejcennejsi-snimek-karla-hermanka-podivejte-se_241792.html):

Tento průkaz byl hovorově znám jako 'Modrá knížka' (mezi muži stačilo v rámci utajení říct 'má Modrou'), fakticky tedy ne-vojenská modrá knížka (skutečné vojenské knížky nebo průkazy měly více barev, jeden druh měl v sobě mít hliníkový identifikační štítek pro případ atomového výbuchu). Nepředpokládám, že by básník opěvoval něco jiného než ten hoření doklad, o kterém existoval bonmot, že Modrá knížka má být v knihovně každého vzdělance. Přesná čísla nejsou známa (neb byla jistě tajná), ale řekl bych, že ta knížka byla relativně dosti běžná, zejména mezi vysokoškoláky. Existoval totiž dlouhý (a pochopitelně tajný) seznam, na jaké diagnózy se udělovala, a celkem šla získat i na zcela banální věci. Třeba na brýle - pokud součet dioptrií čočky a dioptrií cylindru překročil 10 - voják, kterému se rozbily brýle, byl pro další boj nepoužitelný, neb by na nepřítele prostě neviděl. Kolovala řada příběhů, jak byla Modrá knížka získána - s proměnlivou mírou elegance. Údajně třeba někdo odsimuloval žaludeční vřed tak, že si před zrentgenováním zavěsil do žaludku kovové těžítko na niti zachycené na zubu. Nevylučuji to, ale asi by to vyžadovalo pečlivou přípravu a trénink. Pochopitelně, že na ty aktivity tehdy pamatoval Trestní zákon č. 140/1961 Sb., jmenovitě v § 280, a to až pěti lety v době míru (a až patnácti roky nebo trestem smrti za stavu ohrožení); se zavedením ekonomicky výhodnější profesionální armády vzala za své i tato ustanovení (s jistou výjimkou situací jako válečný stav).

Jak známo z doporučené četby, v tomto případě ze Švejka, celý český národ je jedna simulantská banda (Das ganze tschechische Volk ist eine Simulantenbande); za zmínku stojí, že na tomto bonmotu si vyláme zuby i Google/Translate:

Mimochodem, ještě hůře dopadne strojový překlad Heydrichova výroku o nás (Češi jsou smějící se bestie, které tu venkoncem už nemají co pohledávat) - škoda, že si Reinhard už nemůže přečíst, jak smysl jeho výroku stroj dokázal obrátit v pravý opak:

Jak už řečeno, vyhlášení NSZ mi z hlubin minulého století vyvolalo vzpomínku na elegantní řešení aplikované jedním mým známým. Ten byl v situaci, že po třicítce a různých studijních odkladech by měl nakonec jít na vojnu v době, kdy už se musel starat o ženu a děti, a taky měl budovat svou vědeckou dráhu. Tedy jednak vysloveně humanitární situace hodná zřetele, a nadto spojená i s možným příspěvkem 'vědě a lidstvu' (toto čerpám ze jména 'Plakety za zásluhy o vědu a lidstvo', dnes Akademií udělované jako 'Čestná medaile De scientia et humanitate optime meritis'). Lidé z vědy se jinak vojně vyhýbali z důvodů vysloveně idealistických - rok byla pro ně dost ztráta, navíc chvíli by pak trvalo, než se člověk dostane do plného provozu - a 'věda a lidstvo' by musely čekat. Situaci ztěžovalo, že to byl navíc sportovec a zjevně zdravý člověk - naštěstí to ale byl horolezec. Tak vznikl plán založený na poúrazové epilepsii. Horolezci běžně padají na hlavu, takže celkem snadno mohou utrpět otřes mozku. Zhmoždění z titulu otřesu mozku může však dát i vzniknout poúrazové epilepsii. Jedna teorie říká, že nějaký ostrůvek v mozku může v důsledku úrazu vytvořit ložisko, které se anomálně nabíjí, a když pak dojde k výboji, odstartuje to epileptický záchvat. Dá se tomu čelit tlumícími léky (historicky prvně se začaly používat barbituráty). Pokud nemocný léky pravidelně užívá, vede rozumnou životosprávu, může se záchvatům dost vyhnout. Naopak záchvat může někdy vyvolat přerušované světlo, nevyspání, apod.:
https://www.idnes.cz/onadnes/zdravi/epilepsie-prvni-pomoc.A201026_110533_zdravi_pet
Postup byl dvojfázový - nejprve vyhledat lékaře a oznámit pád na hlavu, nějaké bezvědomí, po procitnutí zvracení, nyní bolesti hlavy a únava. Lékař z toho účiní zavěr o otřesu mozku a odešle ho na rentgen lebky, jestli se tam někde nehromadí krev, není prasklina kosti, apod. V daném případě tam nic z toho nebude, takže půjde o otřes mozku obyč. Po cca týdnu navštěva u lekáře znovu s tím, že zase nějak ztratil vědomí, a žena mu pak řekla, že s sebou divně mlátil a kroutil se. Pak usnul a po procitnutí se necítí dobře. Lékař věc uzavře jako projev poúrazové epilepsie, předepíše mu antiepileptikum, a pošle ho na EEG, tedy elektroencefalograf, který snímá elektrické toky v mozku. Zde se dostáváme k JÁDRU PUDLA, tedy té dané šarády, totiž ke skutečnosti, že jen u asi poloviny epilepsií se na EEG objeví nějaké anomálie, druhá polovina má EEG nález v normě. Přesně na tomto zdánlivém detailu byla totiž šaráda postavena. Ergo závěr v tomto případě bude nakonec znít - poúrazová epilepsie bez EEG nálezu, pravidelně užívat antiepileptika, chodit na kontroly a pro nové předpisy, vést pravidelnou životosprávu, a vyvarovat se konzumace alkoholu. Po nějaké době průběhu bez problémů bylo ještě užitečné jako přiznat, že se nedávno nešťastně opil - a nemoc se vrátila záchvatem. Takže znovu zdůraznění pravidel životosprávy, a jinak dál běžely kontroly spojené s novými recepty. A pak jednoho dne si k lékaři přinesl formulář pro vojenskou správu stran zdravotního stavu. Dál už to běželo standardní úřední cestou - odklad na rok, a pak na druhý, a na třetí pokus Modrá knížka. Poslední komponenta šarády bylo, že o všech těch aktivitách bylo tehdy třeba držet jazyk za zuby, za všech okolností, třeba i v případě silné podroušenosti. Tehdy - nakonec i dnes - bylo jasné, že se vždycky může najít někdo, kdo to nahlásí, aby podpořil nějaký svůj osobní zájem - zištnost, infantilita, kariérismus, zlomyslnost. Pokud by to někdo tehdy náhlásil, muselo se počítat s drakonickým trestem, samozřejmě bez možnosti návratu k vědecké práci:
http://spoleksalamoun.com/2021/06/26/otevreny-dopis-clenum-vlady-ceske-republiky-ve-veci-navrhu-na-jmenovani-nejvyssim-statnim-zastupcem-judr-igora-strize/
A pokud by nakonec někdo po půl století nakrásně projevil lítost, tak by byla platná asi jako mrtvýmu zimník. Věc však skutečně pak elegantně doběhla do konce podle plánu - bez ztráty kytičky. Nikomu nevznikly žádné zbytečné starosti, natož škody - dotyčný mohl nerušeně pokračovat s vědou, později se věnoval její popularizaci, a stal se zavedenou postavou pražského akademického milieu - až ho ho někdy potkáte, třeba na Florenci nebo na Národní, tak ho od mne pozdravujte.

A teď se mi z hlubin paměti vybavila ještě jedna odpíračská epizoda. V létě 1967 se na mne obrátil kamarád, že jsem asi jediný, kdo ho může zachránit před dvěma roky vojny. Při prvním pokusu se nedostal na práva, a tudíž nezískal odklad vojny ze studijních důvodů. Po dvou letech na vojně by se možná na ty práva nemusel dostat vůbec - čistě, že by vyšel ze cviku. Poslední šance pro něj bylo přihlásit se na poslední chvíli k přijímačkám na techniku, kde vše byla písemný test z matematiky - dost mimo možnosti budoucího právníka. Tedy taky vysloveně humanitární situace hodná zřetele, Tak jsem se slušně oblékl a vyrazil na test. Ježto jsem hojně bodoval mezi vítězi matematických olympiád, test jsem sepsal velmi rychle, ale aby nedošlo k dekonspiraci, tak jsem ho neodevzdával a jen předstíral, že dál počítám. Test jsem pak odevzdal až s houfem na konci. OK, kamarád byl nakonec pochválen, že byl tentokrát jediný, co to udělal bezchybně - nechtěli jsem nic riskovat, a tak jsem se dohodli, že tam žadnou záměrnou chybu jako alibi neudělám. Jakmile dostal oznámení o přijetí ne techniku, tak ho na Vojenské zprávě obratem vyměnil za pětiletý odklad ze studijních důvodů. Pro forma pak za celý první ročník akorát složil nějakou zkoušku ze společenských věd. Jakmile byl na druhý pokus na práva skutečně přijat, tak studium na technice z toho důvodu ukončil, a na vojenské správě pak dostal nový pětiletý studijní odklad. Vojna pro vysokoškoláky byla jenom jeden rok, a on navíc nelenil, a nakonec i získal Modrou knížku.

A nyní ještě z jiného soudku poznání - na podobném principu jako EEG mimochodem pracuje i EKG - elektrokardiograf. Srdce netluče samo od sebe, srdce se stahuje v důsledku stále opakovaných elektrických impulsů. Zdroji elektrického potenciálu je v našem těle rozložení kationů kovů - draslíku, sodíku, vápníku, hořčíku. Jejich nesprávný poměr může vést třeba k poruchám srdečního rytmu (odtud slogan - Na srdce jsou Poděbrady, neb tamní minerálka má zvýšený obsah draslíku). O chemii se v Americe výstižně říká, že je to centrální věda, potřebuje ji, a navazuje na ni, mnoho dalších disciplin. I když se to nezdá, z titulu poučené znalosti chemie můžete, více či méně, vidět i do řady příbuzných problematik. A to se může hodit i v dost nepravděpodobných konstelacích - třeba při zisku Modré knížky.

OK - i tuto šarádu nový NSZ, nepřímo leč definitivně, fakticky exkulpoval tím hořením prohlášením (podkategorie: neodhalení, a tedy neperzekuovaní odpírači). Dnes ovšem veřejnost od NSZ hlavně čeká, aby po třiceti letech u nás už konečně začal fungovat právní stát. Zatím jen sledujeme jeden dlouhý seriál nefungování. Teď třeba soudci Elischer, Sovák, před tím Havlín nebo Berka, státní zástupci Máchová (OpenCard, nyní prodej informací), nahrávači Havlína Fiala a Suchánek, Janouškův Grygárek. Já vím, Grygárek byl odvobozen - osvobodil ho senát vedených legendou české justiční korupce Sovákem (https://zpravy.aktualne.cz/domaci/grygarek-je-definitivne-cisty-nezvratil-to-ani-zasah-zemana/r~068479a6f33e11ea9d74ac1f6b220ee8/ ):

neb zase odposlechy nějak něco nesplňovaly - to už prostě je takový zametací evergreen (https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/libor-grygarek-roman-janousek-ivo-rittig-soud-vrchni-statni-zastupitelstvi_1907270600_ogo) :

Ale pořád to možná jde napravit - kdyby se ex-soudci Sovákovi (který už nikdy soudit stejně nemůže z titulu věku) předestřelo k výběru buď 12 let žaláře plus propadnutí majetku nebo plná pravdivá výpověď, taky by si v rámci dohody o vině a trestu třeba na ledasco dalšího vzpomenul. A možná by si i vzpomenul, jak to tehdy bylo s tím jeho majstrštykem, když osvobodil totalitního prokurátora Vaše:
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/soudce-zdenek-sovak-profil-vrchni-soud-korupce_2012140600_kno?_ga=2.255908616.2015607964.1648113358-1817315540.1608060393
K ex-soudci Sovákovi se váže ještě jeden justiční majstrštyk - když už bylo dost jasné, že bere, tak se ho stejně zastávali, že je to "jeden z jejich nejlepších soudců":
https://www.lidovky.cz/domov/u-vrchniho-soudu-se-berou-melouny-tam-vydelame-prachy-planoval-havlin.A151023_164117_ln_domov_ogo
Nebo třeba tunelářská amnestie. Na Slovensku měli něco podobného, i když řádově menšího, Mečiarovu amnestii, ale dokázali věc anulovat způsobem, který schválil tamní Ústavní soud. U nás sice všechny strany mluví o boji proti korupci, ale dodnes se neobjevil ani náznak stran použití té slovenské ústavní cesty - abychom překonali systémový knockout tou tunelářskou amnestií a začali se aspoň přibližovat k právnímu státu. IMHO, není to náhodou od těch stran pokrytecké? (https://www.ustavnysud.sk/documents/10182/25351100/TL_46_2017/e4951ab8-9e8b-49a9-ae36-750f263c0eb9) :

Zatím totiž u nás napříč a podél pořád existuje kasta nebo kasty nedotknutelných, kteří jsou nestíhatelní. Což ale umožnuje státní zastupitelství - vemte si třeba OpenCard, Čunkiádu, korupci kolem vojenské techniky, atd. Nebo, z druhé kapsy, kauza bývalého manažera ŘSD Michala Haly, kterého někdo evidentně potřeboval odstranit, a tak ho prvně obvinili z nějakých hospodářských pochybení, a aby se to pojistilo, tak mu policie iniciativně vyfabrikovala i kompro z mravnostního deliktu. Z obého ho nakonec očistil soud, ale před soudem nikdy nestanul nikdo z těch, co fabrikovali to likvidační kompro. Nestanul, protože se ani vážně nehledal. Což je zdařilá ilustrace, že opravdu právním státem nejsme, neb toto je naopak úroveň zkorumpované banánové republiky. Z čehož poučení plyne, že by na to měl pamatovat i každý z vás a nenechat se pomýlit PR prohlášeními předchůdce nového NSZ. Ten předchůdce, to je ten co (vedle těch aktivit kolem pozemků v jižních Čechách) pateticky hlásal: "... mohu zásadně vyloučit, že lze v České republice beztrestně objednat trestní stíhání ...". Leč ministryně spravedlnosti - střízlivě a správně, neb ví o justiční mafii své - v našich poměrech nevylučuje nic:  https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/2829278-zminka-benesove-o-stihani-na-objednavku-zustane-neverejna-nedokazal-jsem-ji-premluvit .
OK, ale NSZ jakoby nyní veřejnosti naznačovalo, že se to snad změní, a státní zastupitelství bude do mrti vyjasňovat všechny podněty, žádné zametání, žádní nedotknutelní. Z hlediska veřejnosti totiž poměry v justici zašly už příliš daleko. Nedávno Evropský soud při projednávání případu Roberta Tempela popsal stav české justice jako její nefungováni, jmenovitě slovy - ... silně indikují nefungování justice, narušující celkovou spravedlivost soudních řízení:
https://hudoc.echr.coe.int/fre#{%22itemid%22:[%22001-203188%22]}
Jistě, jsou ještě i solidní soudci - třeba Michal Hala na ně štěstí měl. Ale Robert Tempel na ně štěstí už neměl. Ale v právním státě má přece každý právo na solidního soudce. I u nás by měl existovat mechanismus na kontinuální eliminování těch nesolidních, což by měl zajistit parlament ústavním zákonem (současné kárné řízeni dost často probíhá ve stylu řízené frašky - viz. třeba zrelativizování podvodů soudce Sotoláře), nebo k němu ani nedojde (viz. třeba kauza těch kamarádů M. Pelty na Vrchním soudě v Praze). Ale před tím musí parlament v Ústavě ještě zajistit, že Ústavní soud již nikdy protiprávně nezruší nějaký ústavní zákon, jak se už bohužel stalo:
https://core.ac.uk/download/pdf/250588374.pdf

Ta šaráda s Modrou knížkou tomu spiklenci prošla hladce, m.j., protože se naštěstí tehdy nenašel nikdo, kdo by ji nahlásil. Bohužel, ne vždy se to v tehdejších dobách tak zadařilo - jindy se totiž naneštěstí naopak našel někdo, kdo něco nahlásil, aby podpořil nějaký ten svůj osobní zájem (třeba i s alibistickým zdůvodněním - udávat se nemá, ale hlásit se to musí). Bohužel, tento druhý možný, někdy i fatální vývoj mám nechtěně odzkoušený na vlastní kůži - byť v úplně jiné sféře. K svérázu té doby ale nerozlučně patřily obě konstelace - a tak pro vyváženost je namístě zmínit i tu neblahou druhou variantu.

Letos tomu je už kulatých 33 let, co mi fluktuace osudu přihrála mého Osobního UDavače neboli OUDa. Navíc v nesprávném čase, neb OUDova bedra ovinula ta chmura, že mu Zahraniční odbor Presidia akademie nemohl sám schválit jednu cestu přes Atlantik. Šlo totiž o druh stipendia, pro které Ministerstvo školství a Presidium akademie uzavřely koaliční smlouvu, že jej budou nadále využívat jen kmenoví zaměstnanci vysokých škol (zatímco akademicky štaf bude využívat jiné kanály včetně vlastní čistě akademické výměnné dohody). Věc nebyla na úrovni Presida akademie řešitelná. A tak OUDovi zase jednou začalo jít o získání protekce z nejvyšších míst, která by zajistila výjimku z regulí, a pro tu protekci zase byla zapotřebí nějaká nadstandardní dobová zásluha. Už samo mít tehdy OUDa byl malér, malér na kvadrát byl OUD osobně motivovaný. Ten můj byl, a hned dvakrát. Jednak mu šlo o tu už zmíněnou cestu přes Atlantik, ale taky o to, aby rázně zamet s kritikou své jedné zcela chybné vědecké koncepce. A právě proto můj jinak prakticky hotový kritický článek o té jeho chybné pavědě tehdy již nemohl být odeslán. V červnu 1988 totiž vůdčí postava té chybné koncepce, tedy můj OUD, psychicky neunesla jak tu opovážlivost, že si někdo dovoluje opravovat jeho chybnou koncepci, tak to (zatím) neschválení své cesty přes Atlantik, a rozhodla se konat ve prospěch mého vypuzení z ústavu a současně i řečené potřebné protekce. Zahájil to udáním mé protistátní (v dobových termínech, samozřejmě) osobní korespondence s emigrantem vedené z ciziny do ciziny - a to své udání mé korespondence při předávání tehdejší moci završil teatrálně-patetickým: 'A nyní si může akorát požádat o vystěhovalecký pas!'. Něco takového v té době (kdy se za dopisy emigrantovi rutinně dávalo 10 let ve třetí nápravně-výchovné skupině) by normální člověk prostě neudělal ani ve stavu silné podroušenosti. Pro zájemce o (bohatou) historii české pseudo-vědy jistě nebude nezajímavá kopie jeho vlastního udavačského průvodního slova co připojil k paklíku mé korespondence, vystavená zde:
https://app.box.com/s/d3ytrsdly6o4okzckxh9
jinak též tiskem vyšlá v bestselleru NTM (Nár. tech. muzea) už (nebo spíš až) v r. 2012:
https://app.box.com/s/vyfqj47yyqp004b8q05i
Dřív to ale v tuzemsku nějak zveřejnit fakt nešlo - akademie zuby-nehty blokovala každou možnost nějaké zmínky. Ve více kryptické verzi to nicméně vyšlo dřív v jednom západoevropském časopise, ale tam se zase musel brát ohled na (ne-)znalosti čtenářů ze zbytku světa:
https://link.springer.com/article/10.1007/BF02914225
kdyby tam ale po Vás chtěli vstupné, tak běžte na link níže, tam je vstup volný 7/24:
https://app.box.com/s/6wc58883vh7a5pf3xz5kw90isaw1w38p
A taky to je popsáno na dvou stranách knižních Pamětí ex-předsedy ex-ČSAV akademika J. Římana:

[J. Říman, F. Houdek, Od pluhu do senátu a zpátky, Galén, Praha 2017, ISBN 9788074923098].

Vše marno - akademické vedení dodnes těmi svými zuby-nehty brání každé možnosti nějaké zmínky o té trapnosti. Vedení Akademie prostě jen hrálo, a dodnes hraje divadlo, že ‘jako’ nechápe, o co jde v té trapnosti, příznačně už nazývané ASANACE-2. A tak se tam už třetí desetiletí bezzásadově leč vytrvale znemožňuje, aby se pravda o té kauze ASANACE-2 dostala na veřejnost. Za svou osobu jsem se ale tomu tsunami lží snažil čelit, a nakonec už zkraje divokých devadesátek jsem napsal Otevřený dopis Akademickému sněmu: 
https://app.box.com/s/pf4naee9bfredkmz6gpz09uymu4g27sa
A ten jsem příležitostně distribuoval jak členům sněmu tak i obecně lidem z veřejného života majícím k vědě nějaký vztah (ať takový nebo makový). Pochopitelně, že akademické vedení věc ignorovalo. Nicméně můj OUD byl věcí poděšen, a navíc vadilo mé působení v cizině, neb se dost dobře nedalo označit mne za naprostého, úplného a beznadějného neumětala. K té mnohaleté vylhávací frašce se ochotně byť bezzásadově propůjčila řada akademických celebrit (holt, za tím taky budou ty osobní interesy). A ti různě mlžili, když někdo z příjemců toho mého otevřeného dopisu žádal po Akademii nějaké vysvětlení. A jako vylhávací pomůcka vznikl i vpravdě bizarní dopis tří akademických hodnostářů (pod který by se normální člověk hádám nepodepsal ani ve stavu silné podroušenosti), který hned zkraje začínal úderným otevíracím sloganem:

A pod to úspěšné odhalení terorismu se podepsali hned tři příslušnící akademické kasty nedotknutelných (pokud čtenář tuší, že těžko tak činili z nezištné čisté lásky k 'vědě a lidstvu', tak já mu to vymlouvat nebudu):

A když něco takového dají na papír hned tři akademické celebrity, tak se to musí brát vážně - nakonec to jsou authority figures. A dneska terorismus opravdu není houska na krámě, dneska se u nás za terorismus dává standardně dvacet (slovy 20) let v žaláři s ostrahou (tady jsem trochu dezorientován - ony jsou teď u nás taky nějaké žaláře bez ostrahy). A když se spiknou okolnosti a k tomu někde hlasitě zařehtá úřední šiml, tak když vás takto reprezentativně označí za teroristu, tak se taky můžete dostat na tajný seznam osob hledaných k umístění na Guantánamu. Dokonce bych řekl, že -vedle toho cirkulárního vylhávaní - jim taky právě i o takové zařechtání OČTŘ (orgánů činných v trestním řízení) venkoncem šlo - proč by tam jinak strkali to moje datum narození? Před pár dny jeden takový český terorista dostal těch dvacet let - a to se bránil, že 'jenom škrabal brambory'. Tedy, musím přiznat, že já nemám ani tuto polehčující okolnost - v Japonsku na brambory narazíte zřídkavě, natož abyste je škrábali. Pěstují se hlavně na nejsevernějším ostrově Hokkaidó, ale je to spíš delikatesa - v restaurantech se třeba servíruje jedna uvařená neoloupaná brambora jako dezert; je to víc rarita, skoro na úrovni žraločích ploutví. Leč zpět k tomu terorismu - ten se má nejlépe nahlásit na nejbližším státním zastupitelství. Když ještě republika měla zámořské loďstvo, tak se to taky mohlo hlásit kapitánovi, ovšem kde je dneska konec našim zámořským lodím a jejich kapitánům. A tak já jako bohabojný občan ten terorismus, co ho tvrdí ty tři akademické celebrity, tímto hlásím obrozenému NSZ, tam s tím jistě rázně naloží.

A současně to nabízí pro veřejnosti zdařilý rychlo-test, zda už vypukla ta nová éra státního zastupitelství, kdy se jeho údy na různých úrovních už nikdy nebudou nestandardně věnovat problematice lukrativních pozemků v jižních Čechách, ani zametání různých techtlí a mechtlí ve Vsetíně, ani zakrývání pověstné OpenCard, ani kšeftování s informacemi ze spisů, ani ignorování podnětů ze Švýcar stran suspekce na praní peněz, ani zametání dopravních nehod za úplatu, ba ani výroby likvidačního kompra úřednímí osobami, a samozřejmě vůbec ani žádnému dalšímu klientelismu [viz.: https://www.nfpk.cz/p/_userfiles/soubory/publikace/chapadla_justice_nfpk_web.pdf ], nýbrž budou zcela standardně šetřit každé podání až do vyjasnění. Předpokládejme, že státní zastupitelství dojde k názoru, že se o žádný terorismus vůbec nejedná. Tím bude ovšem jedním dechem řečeno, že ta trojka se dopustila cílené účelové zlomyslné lži, tedy křivého obvinění (dokonce z činu, za který se dneska dává těch dvacet let v tom žaláři s ostrahou). A tím se dostáváme k JÁDRU PUDLA - ať už se státní zastupitelství odváží dát tuto informaci na papír, anebo - podle dosud platné praxe stran příslušníků kasty nedotknutelných - tuto informaci v utajení odkloní,  bude veřejnost tak jak tak hned vědět, na čem do budoucna teda je. 

Ale i bez jakéhokoliv rychlo-testu je tak jak tak jasné, že jde o masivní akademický etický malér. Jenže takové masivní etické maléry akademičtí bossové produkují rutinně, akorát jen menší část z nich se dostává na veřejnost: 
https://reportermagazin.cz/a/iytw6/tajemstvi-jiriho-drahose-patenty-vyplacene-dotace-a-sporne-vysledky
https://reportermagazin.cz/a/pLZG6/nehrajte-si-na-hrdinkukralici-valka-mezi-vedci
Však se taky sleduje email - s pohrůžkou vyhazovu za vyzrazení "provozních tajemství". A děje se to tam roky - Jiří Šoler, který  v Akademii také druhdy pracoval, to viděl (2001) takto: "Ovsem pokud zjistite, ze  onen predseda je obycejny praskac ... a tak se dopraskal az na misto predsedy Akademie ved, potom bude asi jeho autorita nulova. Bohuzel takova je soucasna realita v Ceske republice." 
http://www.britskelisty.cz/0103/20010315j.html

Foto u perexu: Nejznámnější podoba Modré knížky - osvobození od vojenské služby
(https://sedmicka.tyden.cz/rubriky/nejcennejsi-snimek-karla-hermanka-podivejte-se_241792.html).
______________

*) Ježto Hejma Ondřej měl letos sedmdesát, byl by to od MŠMT neotřelý dárek k jeho narozeninám, leč překazil to covid - takže snad napřesrok: https://www.statnimaturita-cestina.cz/pisemna-prace/pisemna-prace-2019 .

____________

[hniloba@AVCR  neboli  Akademická špína v krystalicky čisté formě:  Část XXXI.]
XXX. díl seriálu: https://zdenekslanina.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=770067
XXXII. díl seriálu: https://zdenekslanina.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=777670

This work is licensed under CC BY-NC-ND 4.0