Výsledky soutěže básní HAIKU opěvujících čacké činy mýho OUDa (čti: Osobního UDavače)

Mít namotivovaného OUDa neboli Osobního UDavače býval dost malér. Ten můj mě svým sofistikovaným udáním v r.1988 málem dostal na deset let na převýchovu ve 3. náprav.-vých. skupině. 30.výročí toho čackého činu jistě třeba oslavit.

Na letošní rok případá krásné 30. výročí jednoho olbřímího lidského selhání jednoho z čestných předsedů Akademie. Nadto ta epizoda na malém prostoru výstižně ukazuje reálné poměry na vlajkové lodi naší vědy, a tak její kapitánský můstek vytrvale zuby nehty brání, aby se něco o tom selhání dostalo na veřejnost. Je to holt pravda jaksi stále velmi nežádoucí. Leč ani olbřímí lidské selhání jednoho z čestných předsedů Akademie v pytli neutajíš! Nejnověji to mega-šídlo či mega-zajíc vykouklo do světa ve čtivých pamětech Josefa Římana, předsedy ČSAV v letech 1985-1989, připravených společně s popularizátorem vědy Františkem Houdkem a vydaných nakladatelstvím Galén pod titulem: "Od pluhu do senátu a zpátky". Solidně zpracovaná recenze těchto pamětí je k vidění na:
https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2018/cislo-9/dve-knihy-vede-politice.html
V té knize je na dvou stranách (279, 284) popsána i ona vedením Akademie pečlivě tutlaná epizoda z r. 1988. Ten můj kariérní denuciant samozřejmě po sametu naopak vystupoval jako rozhořčený odpůrce takových nepravostí (co ale i sám páchal). Toto pokrytecké jednání je v pamětech výstižně popsáno latinským citátem: (clausula) Rebus sic stantibus. Tedy, že v tom roce 1988 nadšeně denuncioval, vycházeje z předpokladu, že to bude oceňováno i v budoucnu, tedy denuncioval "za předpokladu, že věci zůstanou, jak jsou", jak zní výklad té floskule.

Mít namotivovaného OUDa neboli Osobního UDavače býval dost malér. Ten můj byl nadto typický totalitní udavač kariérní,  a odtud se odvíjely i jeho nadstandardní motivace. Jednak byl notně ješitný a současně moc neovládal řemeslo toho oboru, takže byl hákliv na jakoukoliv odbornou kritiku. V osmdesátých letech se pod jeho taktovkou v Praze zrodila jistá výzkumná koncepce, která byla rozvíjena v řadě prací, začaly na ně navazovat práce jiných autorů, chystaly se velké sumarizující články, proslovovaly 'objevné' přednášky. Leč celé to byl jen nesmysl založený na učebnicových neznalostech. Věc jsem korektně opravil a opublikoval v cizině. Pro zajímavost cituji názory recenzentů těch mých opravných prací, ale na adresu autorů té mnou opravované pseudovědy: "The authors show a lack of fundamental understanding necessary for an adequate response. The Journal should be particularly cautious about manuscripts from the authors. The under discussion is crude and simplistic". Nakonec jsem chtěl ještě v r. 1988 připravit čtivější článek pro americký časopis Journal of Chemical Education, a sice k výročí narození jednoho ze zakladatelů oboru - J. W. Gibbse. Tato má zamýšlená trestuhodná nepřístojnost však již byla mým OUDem úspěšně překažena.

Leč to nebyl jediný pramen-zdroj jeho motivace. Zahraniční odbor Presidia akademie mu nadto z formálních důvodů nemohl schválit jednu dlouhodobou cestu přes Atlantik. Šlo totiž o druh stipendia, pro které Ministerstvo školství a Presidium akademie uzavřely koaliční smlouvu, že jej budou nadále využívat jen kmenoví zaměstnanci vysokých škol (zatímco akademicky staff bude využívat jiné kanály včetně vlastní čistě akademické výměnné dohody). Věc nebyla na úrovni Presida akademie řešitelná, byla ale zprůchodnitelná protekcí z nejvyšších míst, a o její získání mu tak také začalo jít. A když se to zkombinujete s tou ješitností a dobovými poměry, tak vás nepřekvapí, že zvolil cestu udání mé protistátní (v dobových termínech, samozřejmě) osobní korespondence s emigrantem. Zabil tak jednou ranou hned dvě mouchy. Mne tím vkopl do dobově obludného vyšetřování té mé protistátní činnosti, kdy výslech střídal výslech. Byl jsem obviňován z vyzrazení utajovaných skutečností do ciziny, úmyslu emigrovat, apod. A dokonce z ohrožení obranyschopnosti. To byla malá násobilka té doby, a samozřejmě OUD perfektně věděl, do čeho mne vkopává - a právě proto to i dělal. Takových charakterů moc nebylo - možná na hladině jednoho procenta. Ale tou dobou bylo znemožnění publikace toho článku v Journal of Chemical Education vlastně už až na druhém místě. Primárně šlo právě o tu protekci pro získání výjimky z oné koaliční smlouvy mezi Ministerstvem školství a Presidiem akademie stran těch stipendií. A tu výjimku dostal - přece se projevil jako řádný vlastenec-internacionalista. Jak jásali někteří hodnostáři: 'Kolik nám ještě přiveze korespondence s emigranty a pomůže odhalit další, kteří by také chtěli emigrovat'. Před létem 1989 pak skutečně vyjel.

Můj OUD samotné udání vykonal v červnu 1988, tehdy ale ještě nastala prodleva kvůli prázdninám, kdy náčelníku ZOZÚ bylo uloženo získat ještě další kompro. Ten v tomto ale neuspěl, neb OUD sice megalomansky řečnil a sliboval, leč v ruce už víc neměl. Ta prázdninová prodleva mi zdánlivě pomohla - uteklo tak víc jak jeden rok od nejmladšího dopisu udaného OUDem, ergo podle Zákoníku práce by postih už neměl být možný. Ve chvíli, kdy už byl ten rok jistý, jsem na to ústavní náčelníky upozornil. Následovala exploze hněvu a ujištění, že mě z práce stejně vyhodí. Samozřejmě čekali, že OUD něco mladšího dodá, když tak blafoval o stovkách dopisů. Ten by sice rád dodal, ale nic mladšího zatím neměl - takže nezbývalo než vyčkat, co přiveze z té protekční stáže za odměnu. Ostatně, Zákoník práce poskytoval ochranu asi takovou jako dnes (zvláště, když byl ve hře vyšší, státně-bezpečnostní zájem). Můžete se sice s nejistým výsledkem několik let soudit, ale živit se musíte okamžitě. Navíc, v našich poměrech je nejpravděpodobnější, že věc stejně bude nakonec nějak úspěšně zametena pod koberec, jak nakonec preventivně (výhružně, ale bohužel velmi výstižně) říká akademické vedení 'Fondy na soudní spory má Akademie dostatečné':
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Jiri-Drahos-byl-konfrontovan-primo-pri-volebni-kampani-Kvuli-dotacnimu-podvodu-A-jeho-obrana-Utok-na-Zemana-551787

Ve skutečnosti ale to, že museli vyčkávat až můj OUD dodá nějaké další, neprošlé kompro, především způsobil jiný příznivý faktor. Tehdejší předseda ČSAV akademik Josef Říman totiž odmítl podpořit můj vyhazov, neb nebyl ochoten v Akademii tolerovat likvidace oprávněných kritiků vědeckých nesmyslů lysenkovskými praktikami. Což je výrazný rozdíl proti části dnešního vedení Akademie, pro které je Pravda bezvýznamná - zvláště ve srovnání s jinými třemi Pé: Peníze, Posty, Pocty. Koneckonců, když se třeba s velkým nasazením zrovna recyklují multi-miliony, tak na nějakou bezvýznamnou Pravdu opravdu čas ani být nemůže (a podle toho to v Akademii vypadá, a pak to na ní zpětně dopadá):
https://reportermagazin.cz/a/iytw6/patenty-pana-profesora
Leč zpět do r. 1988 - zatím byl tehdy pohotově vydán pouze trestní výměr Vl/Sz/141 s datem 22.9.1988:
https://app.box.com/s/d3ytrsdly6o4okzckxh9

V roce 1988 byl 23. září pátek. Byl krásný slunečný den, obloha vymetená jak po tajfunu. Dorazil jsem do ústavu a vzápětí jsem byl ředitelskou sekretářkou povolán do ředitelny. Bylo to poprvé a naposledy, kdy jsem mohl do ředitelny vstoupit. Za velkým stolem seděl ředitel a po stranách další dva ústavní hodnostáři. Ředitel pravil, že mne sice nemohou postihnout dle Zákoníku práce, pročež budu postihován jinými formami, a přečetl ten výměr Vl/Sz/141 s datem 22.9.1988 (to Vl a Sz jsou insignie ředitele a jeho sekretářky - byla ze staré školy a měla štábní kulturu, což se dneska bohužel už nevidí). Poté mi ředitel výměr předal, a pak se zeptal:  'Proč Vás ten Zahradník udal?'. Byla to spíš řečnická otázka - samozřejmě, že takové otázky mi kladly vyšetřující komise a mé odpovědi byly v jejich zápisech. Ale ten můj OUD už tehdy rád teatrálně, směšně vystupoval jako (jeho slovy) 'aristokrat ducha', a ovšem, že ono flagrantní udavačství jen podtrhlo tu faleš jak pětník.  A tak jsem na závěr své první a poslední audience v ústavní ředitelně znovu podal výklad o opravování té od základu chybné koncepce, etc. Na to ředitel reagoval slovy: 'Já vždycky říkám, že pokud někdo v nějaké disciplíně začne až před čtyřicítkou, tak už v ní nic pořádného udělat nemůže.' 

Leč zpět k pátku 23.9.1988. Stejně jako letos, i tehdy na 23. připadala podzimní rovnodennost. Fakticky jde o jeden časový okamžik v geometrii rotací Země. Např. letos to má nastat 23.9. v 3:55 SLČ (nemusí to vždycky připadat na 23.9.). U nás ten moment není nijak slaven, ale např v Japonsku je jarní i podzimní rovnodennost státním svátkem. Mimochodem, Japonci mají celkem překvapivých 16 státních svátků za rok (my máme 14). A pokud státní svátek v Japonsku připadne na neděli, tak se slaví až navazující pondělí. A pak mají Japonci ještě zvláštnější zvláštnost - pokud nějaký den připadne těsně mezi dva státní svátky, je i tento jinak pracovní den státním svátkem (tzv. Den občanů). Toto právě může nastat v září, kdy se jednak slaví podzimní rovnodennost, a též Den úcty k seniorům. Ten připadá na třetí pondělí v září. A třeba v r. 2015 Den úcty k seniorům připadl na 21.9., rovnodennost na 23.9., a tak i to úterý 22.9. bylo svátkem. Zatímco Japonsko už prakticky opustilo lunární kalendář, v Číně lunární a solární kalendář mírově koexistují. V září se tam slaví podzimní lunární festival, který případá na úplněk - letos na 25.9. (ale slaví se už 24.9.).

Leč zpět k datu samotného stvoření ediktu Vl/Sz/141, tedy - 22.9.1988. Okrouhlé 30. výročí olbřímího lidského selhání jednoho z čestných předsedů Akademie si jistě zasluhuje důstojnou celebraci. Tak vznikla iniciativa oslavit jej básnickou formou haiku, tedy formou o 17 slabikách na třech řádcích: pět - sedm - pět slabik. V VIII. pokračování (stylově vyvěšeném 8.8.2018 8:08) populárního seriálu hniloba@AVCR bylo příslíbeno zveřejnit výtěžek toho snažení našich haiku-istek a -istů ve výroční den vydání trestního výměru Vl/Sz/141. A tak haiku na dané téma nyní následují v abecedním pořadí. Vzhledem k notorické ješitnosti oslavence není ale zatím možné dát tvůrcům haiku plný kredit - a kdo ví, jestli by to dneska bylo vůbec možné dle pověstného GDPR. No, a taky máte ústavy, kde se email sleduje, a vyhazuje se tam i za menší nepřístojnosti, než básnické umění haiku:

Čestný předseda               5
co nečestně udával           7
Česká pohoda                   5

Elita vlasti?                        5                 
Ano, dle soudu vlastního.  7
Lži a intriky!                       5

I velel guru:                        5
Helčo, Vašku, Jirko, Ív       7
Zatloukat (třikrát)!              5

Hle ústav OUDův -            5
tam pavěda OUDovin:       7
NEDOTKNUTELNA!          5

Hrad zas nedobyt!             5
Kde učenci chybili?            7
Trapné snažení.                 5

Na Národní 3                     5
Bonzák etiku káže             7
Jaký úpadek!                     5

Obdiv 'mudrců'                  5
objevu Krakatenu?            7
Potěmkina ves!                 5

Říman Paměti -                 5
279, -84!                            7 
Toť ztráta tváře!!                5

Kresba u perexu: Tajný agent Brettschneider v akci - v podání nár. um. Josefa Lady;
                             viz též:  http://members.tripod.com/gamma_photon/jp2.html

[hniloba@AVCR  neboli  Akademická špína v krystalicky čisté formě:  Část IX.]
VIII. díl seriálu (s vyhlášením HAIKU soutěže): https://zdenekslanina.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=673698
X. díl seriálu (s dalšími úsměvnými HAIKU): https://zdenekslanina.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=680203

This work is licensed under CC BY-NC-ND 4.0