Za tajemstvími vysokých grantových sklizní: A. Plýtvání talentem [hniloba@AVCR část IV.]

11. 04. 2018 3:33:33
Před šesti lety kulminovala sága (královsky dotované leč nikdy neexistující) Bezoušky reakce (když ho kamery zachytily an vyměňuje vzorky), a veřejnost tak zase jednou zjistila, že ani v české vědě není všechno zlato co se třpytí.

To ale vlastně nebylo až tak velké tajemství, akorát se o tom jaksi nemohlo mluvit. Už v r. 1996 bylo totiž z iniciativy senior autorky z anglického pracoviště, kam Bezouška dorazil, aby svou nefungující metodu aplikoval na anglické systémy, publikováno sdělení, že metoda nefunguje a že problém by měl být vyjasněn Praze. Fakticky to znamenalo - aspoň z hlediska vědeckých institucí v civilizaci - že to pražské pracoviště zcela samozřejmě bude konat a věc vyjasní. V Praze ovšem nikdo nehnul ani prstem, a nehnul jim ani v r. 1999, kdy dorazilo memorandum o šetření etické komise britské agentury pro medicínský výzkum MRC, která konstatovala možnou falzifikaci (tedy přesněji, toto memorandum se na nějakých dvanáct let v Praze “ztratilo” a teprve v souvislosti s kamerovou dokumentací konečně zase vyplavalo), takže pak se už nedalo ani v Praze věc ututlat. Je příznačné, že to selhání akademického systému ale nevedlo k jeho nějakým korekcím, natož k omluvě za to, že instituce nehnula ní prstem za situace, kdy měla konat. A samozřejmě, že nikdo ani slovem neřešil mnohamilionové částky, fakticky vyplácané na pavědu. Jak tyto pražské poměry vidí svět, dobře dokresluje výstižný komentář, který na netu zveřejnil David Biedermann: ‘The really worrying part here was how quickly the Czech authorities switched into damage control mode to defend one of its Old Boys Club members. The evidence for fraud ... was luckily too compelling. Without rock solid video evidence the whole story would be, in my opinion, covered.’ A sláva neexistující Bezouškovy reakce se svým způsobem hvězd dotýká - v jednom přehledu byl zařazen do elitní desítky vědeckých mystifikátorů world-wide: http://listverse.com/2015/12/17/10-disgraced-scientists-who-presented-fiction-as-fact/

David Biedermann má samozřejmě pravdu, netuší však, že v naší Akademii jde o ještě horší deformace - perzekuce solidních badatelů, co na nepravosti upozorní, či přesněji vstřícná perzekuce, už když jenom upadnou v podezření, že by na ně možná upozornit mohli. Funguje to v ní totiž právě obráceně, než určují etická pravidla třeba Americké národní akademie věd či Interakademického councilu: ‘Research institutions should establish ... mechanisms for addressing allegations of misconduct and the protection of whistleblowers’. Co ale funguje, je vymlžování, vylhávání, zametání, zastrašování, šikana, etc. O nějaké ochraně whistleblowerů by těžko mohlo v Akademii padnout byť jen slovo, když naopak funguje jejich preventivní vyhledávání. Třeba i přes sledování emailu a postihy za obsah, ač jde o jasné prolamování §182 o porušení tajemství dopravovaných zpráv, horní sazba pět let. Nevěříte, že by takovéto deformace mohly vůbec být na vlajkové lodi naší vědy možné? Tak pojďte a poslyšte ilustrativní příklad. Hrdinové této ságy se zdánlivě také třpytí jako zlato (Au) či stříbro (Ag) - toho stříbrného si pro jednoduchost pojmenujme pan Ag (tedy Pag), a toho zlatého pan Au (tedy Pau). Padlý akademik Bezouška se zasloužil o to, že není třeba nikoho přesvědčovat, že v naší akademické obci je možné ledasco - tedy pokud patříte do kasty nedotknutelných. Tedy Bezouška do té kasty nedotknutelných patřil dlouhá léta, jako takový byl Akademii i oslavován (‘Pan profesor Bezouška patří ve svém oboru mezi přední vědecké osobnosti ...’), a do klína mu pršely multi-miliónové granty.

Vedle těch dvou antihrdinů má ten příběh i dva hrdiny, kteří pochopitelně byli za poctivost náležitě potrestáni. Ale ten příběh začal již někdy v sedmdesátých letech, aby pokračoval v letech devadesátých, a fakticky až podnes. V sedmdesátých letech bylo postavení Akademie nevalné, zlepšilo se v osmdesátých, ale od sametu je čas od času dokonce jednou nohou v hrobě - její nepřátelé totiž nelení a tvořivě využívají chyb akademického vedení - o tom však zas někdy jindy. Na ústavě kde působili Pau a Pag tehdy vznikl post místoředitele, dokonce dvou, a Pau byl jedním ze zájemců. Jiným byl jistý pan P. (tedy Pap). Jak známo z celé lidské historie, jsou-li na jednom smetišti dva kohouti, dochází ku kohoutím zápasům do kterých oba pernatci zapojují podle svých možnosti různé podpásovky. Tak třeba v našem případě Pau sehnal na Papa jeho dopis, který napsal z Ameriky někomu z ústavu, který však mezitím sám emigroval. V tom dopise byl básnický obrat ‘sovětské svině co k nám přijeli v tancích’, a taková avantgardní poezie se tehdy kriminalizovala dle §104 o hanobení státu světové socialistické soustavy a jeho představitele. Současně ovšem provést udání takovéhoto hanobení jen tak za denního světla by ale znamenalo pro udávajícího značné stigma do budoucna. Příšeří až tma nakonec zajišťovaly pro básníka stejně devastující dopady a skutečný původce třeba ani nemusel být vidět. V první fázi se Pau rozhodl zajišťovat publicitu pro protistátní korespondenci Papa jen popularizací na ústavě i mimo něj, neb se dalo čekat, že dříve či později se o ní příslušná místa přes svá tykadla doví. Např. dopis předvedl skupině svých spolupracovníků, mezi kterými byl jak Pag, tak i jeden z netalentovanějších lidí v tom oboru tehdy v Praze, pozdější doc. Jiří Pancíř, jeden z prvních laureátů Votočkovy ceny udělované VŠCHT v Praze. Osudy té korespondence byly pak dál ještě pestré, vzniklo dokonce několik pokusů dodat ji příslušným místům, leč věc vždy nějak zahybernovala - příslušní činovníci nejspíš asi nebyli ochotni tomuto nevybíravému usilování o post vůbec nějak asistovat. Podíleli se na tom příležitostně vedle Paua i další lidé, ale u něj šlo o skutečnou obsesi - moc či touha po ní byla jeho motivaci vždy. Pau sám ve svém oboru nevytvořil sice nikdy nic hodnotnějšího, neb neovládal jeho řemeslo, ale z titulu svého postavení snadno dostával své jméno na dobré práce vytvořené řádově talentovanějšími, např. doc. Pancířem. Jakmile nějaká práce vyjde tiskem, jsou si všichni spoluautoři rovni, neb žádná scientometrická metoda nemůže rozhodnout, jaký byl jejich skutečný tvůrčí podíl na jejím vzniku. Pravidla vědecké etiky řeší tyto aspekty takto: ‘... An author must have made “substantive intellectual contributions” to the manuscript. Creative input is thus more eligible for authorship than purely mechanical work. A technician merely acquiring data, a senior researcher only obtaining funding or providing supervision, a collaborator solely providing a new reagent or samples, and other research-related but non-creative tasks do not merit authorship on their own ...’

Po řadě dějiství byl Papův dopis podstrčen i agentu s krycím jménem Mácha (stylově zase básník), a věc se tehdy konečně roztočila do likvidačních otáček (je ale možné, že tehdy došlo třeba i k souběhu dvou různých distribučních kanálů, doba opravdu nebyla transparentní). V nich byla dlouhou řadu měsíců, až zasáhl Deus ex machina - v podobě sovětského akademika a laureáta Nobelovy ceny za spoluobjevitelství laseru. Ti laureáti byli tři, dva Rusové a jeden Američan - existují dvě verze, který z obou Rusů v kritickém momentu podpořil udělení Společně ceny AVSSSR a ČSAV Papovi a spolupracovníkům z obou Akademií za práce s přesahem do laserových aplikací. Pokud tehdy něco podpořil sovětský akademik-Nobelista, nejel přes to vlak jak se říká dnes. Pap, očekávající stále ještě kdykoliv zatčení, byl náhle z nejhoršího celkem dost venku. Tajné služby tehdy věc (realisticky) zhodnotily jako součást boje o místoředitelství na jednom akademickém ústavu, a protože to takříkajíc bylo v nomenklatuře Kremlu, pro tu chvíli se nad ní zavřela voda.

Tedy - zavřela se až do sametu. S příchodem sametu v Akademii vypukla euforie připomínající Postřižiny, následovaná chaosem. Kdo toužil po nějakém postu, tak ho povětšinou i dostal, zájemců totiž nebylo příliš mnoho. O nějaké zajišťování budoucnosti Akademie se nestaral nikdo, ale její odpůrci nelenili. První propad přišel záhy - česká část ČSAV se rozhodla, že bude figurovat jako česká instituce, ale amatérsky si zapomněla zajistit u tehdejší české vlády rozpočet. Takže ji vyškrtli z federálního rozpočtu, ale nezařadili do republikového. Rozpočty uzavřeny, Akademie nikde. Nakonec se to vyřešilo, ovšem pochopitelně za cenu první z rozpočtových redukcí. Nikoliv překvapivě, i Pau začal stoupat po spirále moci. Nikdo si ovšem nebyl vědom lépe jeho dřívějších pochybení, než on sám. A jako adikt moci zvolil taktiku vyvolávání strachu. K tomu stačilo pod různými umělými záminkami vyházet pár produktivních lidí. Ta volba produktivních badatelů nebyla náhodná - pokud se vyhazují tito, je každému hned jasné, že je vyhoditelný kdokoliv. Rok se s rokem sešel, a na ústavě nebyl nikdo, kdo by se odvážil kritizovat. Jak pravil jeden člen ústavního vedení, když už sám se pak rozhodl přejít do soukromé sféry: ‘Nikdy se lidé na ústavě nebáli tolik jako nyní’. Doc. Pancíř se zdánlivě neměl obávat čeho, měl výsledky, pracoval na originálním projektu. Nakonec, když si Pau připravoval svou DrSc. disertaci, dodal mu do ní její fakticky nejvíce inovativní část. Leč doc. Pancíř se dopustil několika hříchů, které Pau neodpouštěl. Jednak přestal Paua připisovat na své publikace. Pau sám, protože neznal to potřebné řemeslo, nemohl hodnotnější publikaci sám stvořit. Tedy, třikrát se o něco pokusil, a vždycky to jen vedlo k obohacení poznání o triviální učebnicové chyby. Doc. Pancíř nadto též oprávněně kritizoval změnu v pořizování většího hardwaru pro ústav. Pau, který věci nerozuměl, původní promyšlenou koncepci po příchodu sametu považoval za nutné zrušit a nahradit řešením, které ústavním potřebám moc nekorespondovalo. Jenže kritizovat a dokonce nepřipisovat na publikace - to už bylo příliš. Doc. Pancíř byl pod umělou záminkou vyhozen, následně i jeho nejbližší spolupracovnice dr. Ivana Haslingerová, a celá jejich skupina byla rozmetána. Ústav opustil i designér původní koncepce pro to pořízení hardwaru, který si taky dovolil oponovat. Doc. Pancíř přešel přednášet na VŠ, leč i to Pau považoval za pro sebe neúnosně rizikové či nedostatečně exemplární - rok se s rokem sešel a doc. Pancíř už nebyl ani na VŠ. Zapomenuty jeho originální výsledky (na české poměry skutečně nadstandardně přínosné), zapomenuta pomoc pří Pauově DrSc., zapomenuta i Votočkova cena. A navíc se vypustila slizká mystifikace, že se mu tak stalo 'pro neaktivitu'. A podobně se dělo třeba i talentovanému dr. Michalu Svrčkovi. I ten byl svědkem dřívějšího Pauova jednání, které se pro novou dobu taky dvakrát moc nehodilo. A navíc se obíral sice substanciálnímí, leč - pro Pauovy povrchní znalosti oboru - přilíš abstraktními problémy. Tato vytěsnění měla očekávatelný efekt - v ústavě se zabydlel strach, jaký tam za totality zdaleka nebyl (během té tam totiž nakonec nedošlo k vyhazovu ani jediného vědeckého pracovníka). Kdyby bylo třeba, vyházeli by se snad v těch divokých devadesátkách třeba i všichni znalejší badatelé z toho sub-oboru. To vše jen pro pojištění kariéry jednoho mocipána. V této atmosféře se těžko někdo mohl ozvat - jenom by skončil stejně. Obrátil jsem se sice na tehdejší místopředsedkyni Akademie, pod kterou spadaly chemické vědy, aby se s tím okázalým plýtvánim lidským nadáním něco udělalo, leč nepohnul se ani list. Přitom šlo o výzkumy, pro které by k úspěšné práci stačily jednotky procent z peněz, které se vyplýtvaly třeba na Bezouškovu pseudo-vědu. Věru, divná to tehdy byla doba v Akademii. O osudech talentovaných badatelů rozhodoval člověk, který se s nimi skrovností své hřivny v daném oboru nemohl měřit - ale měl v rukách moc. Tedy situace, která v éře pravdy a lásky měla být nemyslitelná - specielně v Akademii, která stojí a padá s tvůrčím potenciálem svých badatelů.

(Pokračování příště)

Foto u perexu: Podoba dnešní Votočkovy medaile udělované namísto původní Votočkovy ceny.

[hniloba@AVCR neboli Akademická špína v krystalicky čisté formě: Část IV.]
III. díl seriálu: https://zdenekslanina.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=654982
V. díl seriálu: https://zdenekslanina.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=658017

This work is licensed under CC BY-NC-ND 4.0

Autor: Zdenek Slanina | středa 11.4.2018 3:33 | karma článku: 38.91 | přečteno: 4206x

Další články blogera

Zdenek Slanina

Problém co začal už Arrhenius: Kysličník uhličitý a doba ledová - a teď i sopečné aktivity

Už S. Arrhenius řešil vztah obsahu CO2 v atmosféře i k době ledové. Tehdy hlavně ukázal, že jeho navyšování v atmosféře povede k nárůstu její teploty. Nyní výzkumy z univerzity v Sydney ukazují na roli sopek v nástupu ochlazování.

26.3.2024 v 5:22 | Karma článku: 23.61 | Přečteno: 507 |

Zdenek Slanina

Přírodní (a tedy přirozené) skleníkové jevy: Venuše a její sopečné aktivity

Na Venuši se skleníkový jev vymkl kontrole. Vysvětlení by mělo být v hojných sopečných aktivitách. Ty do atmosféry uvolnily množství skleníkových plynů. A proč se tzv. přírodní či přirozené skleníkové jevy nesměly zkoumat v Praze?

4.3.2024 v 5:22 | Karma článku: 36.25 | Přečteno: 462 |

Zdenek Slanina

Nebe nad Pacifikem: Výpadek z AlaskaAir1282 měl o dost drsnějšího předchůdce v AlohaAir243

Nedávná letecká nehoda na tokijském letišti Haneda 2. ledna 2024 je považována za svého druhu zázrak. A nám pamětníkům z Pacifiku připomenula dokonce několik jiných srovnatelných zdejších zázraků - jako let č. 243 z 28.dubna 1988.

6.2.2024 v 5:22 | Karma článku: 39.88 | Přečteno: 627 |

Zdenek Slanina

Ano, zázraky na japonském leteckém nebi se dějí – jeden u hory Fudži zachránil 677 životů

Ve středu 31.1.2001 odpoledne, 2 letouny Japonských aerolinií dělila od srážky ve výšce cca 11km vzdálenost jen asi deseti metrů. Všechny žívoty na palubách však zachránil jeden z pilotů nepovoleným přechodem do střemhlavého letu.

17.1.2024 v 5:22 | Karma článku: 42.56 | Přečteno: 898 |

Další články z rubriky Věda

Dana Tenzler

Barvy v kuchyni (3) - přírodní červená

Blíží se Velikonoce. Napadlo vás někdy, čím se vlastně barví velikonoční vajíčka? Jakými přírodními nebo umělými barvivy se dá jídlo barvit dnes a jak tomu bylo v minulosti? (délka blogu 3 min.)

28.3.2024 v 8:00 | Karma článku: 9.90 | Přečteno: 95 | Diskuse

Zdenek Slanina

Problém co začal už Arrhenius: Kysličník uhličitý a doba ledová - a teď i sopečné aktivity

Už S. Arrhenius řešil vztah obsahu CO2 v atmosféře i k době ledové. Tehdy hlavně ukázal, že jeho navyšování v atmosféře povede k nárůstu její teploty. Nyní výzkumy z univerzity v Sydney ukazují na roli sopek v nástupu ochlazování.

26.3.2024 v 5:22 | Karma článku: 23.61 | Přečteno: 505 |

Martin Tuma

Berte Viagru, dokud si na to vzpomenete

Rozsáhlá studie odhalila významné snížení výskytu Alzheimerovi nemoci u pravidelkných uživatelů Viagry

25.3.2024 v 14:17 | Karma článku: 13.60 | Přečteno: 303 | Diskuse

Dana Tenzler

Barvy v kuchyni (2) - průmyslová žlutá

Blíží se Velikonoce. Napadlo vás někdy, čím se vlastně barví velikonoční vajíčka? Jakými přírodními nebo umělými barvivy se dá jídlo barvit dnes a jak tomu bylo v minulosti? (délka blogu 3 min.)

25.3.2024 v 8:00 | Karma článku: 14.15 | Přečteno: 186 | Diskuse

Dana Tenzler

Barvy v kuchyni (1) - přírodní žlutá

Blíží se Velikonoce. Napadlo vás někdy, čím se vlastně barví velikonoční vajíčka? Jakými přírodními barvivy se dá jídlo barvit dnes a jak tomu bylo v minulosti? První díl seriálu o barvách.

21.3.2024 v 8:00 | Karma článku: 18.09 | Přečteno: 287 | Diskuse
Počet článků 120 Celková karma 33.11 Průměrná čtenost 8288

Z meho (nestandardniho) CV: Jiz vice jak 2, a 2, a 2x2x2, a dvacetdva roku prazdnin na PacificRim, zejmena v NW segmentu. Na takovou expedici snu vas muze vyslat treba i nase akademie ved, ta dokonce nekdy velmi rada a agilne. To kdyz kupr. bona fide opravite chyby v pracech nektereho jejiho 'cestneho' predsedy, jeho hyperinflatovane ego to psychicky neunese, a ten ethicky gigant v mladicke ci jake nerozvaznosti ....... Zbytek ale az, m.j., obcas v blogu. A varovani pro ctenare z akademy: Uz jen cetba meho subverzniho blogu muze vest ke ztrate nejen iluzi, ale i zamestnani tamtez (taky se sleduje email, jestli nekdo nepise - horribile dictu - ze ten 'cestny' predseda je obycejny prolhany totalitni karierni .....). Ze neverite - tak pojdte a poslyste. Ale budou zde i pozitivni temata, pravda jen ze svetove vedy.

Rikat pravdu o tom tristnim ceskem akademickem etickem propadu neni nejakou mou prioritou, temata ze svetove vedy jsou zajiste zajimavejsi. U tech ceskych akademickych vaudevillu jde spis jen o otravnou povinnost. A o to, aby se podle potreby neprepisovala akademicka historie. Neb proti tomu zatim neco delat muze jen malokdo. A akademicke vedeni bude zcela jiste jen dal ucelove mlzit, zuby nehty branit pravde, lhat az se budou hory jeste vice zelenat (coz se bude moct vykazovat i jako prispevek redukci globalniho oteplovani - voila, hned 2 dalsi akademicke Potemkinovy vesnice jednou ranou). Maj totiz HRUZU odklonit se od posvatneho prikazu meho OUDa [Osobniho UDavace (kr.jm.Gardener)]: Rückkehr unerwünscht! Nedavno jim to perpetualni bezostysne lhani (po 3 desetiletich) ale zkomplikovaly pameti expredsedy CSAV ak. J. Římana. V nich je to lidske selhani toho meho OUDa literarne vytribenou formou popsano i s takrikajic OUDovou navstivenkou. Holt - i akademicka ryba muze nekdy hnit od hlavy, coz zde dalo vzniknout prilezitostne reality show: hniloba@AVCR.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...