Spotřeba vína na jednu čínskou báseň (na Silvestrovské téma ve stopách mistra Li Po)

V červených vínech Čína už dnes představuje největší světový trh a rezervy pro další růst jsou značné. Historie vína, a dalších alkoholických nápojů, je v Číně dlouhá 9000 let. A to se obráží i v její 5000-leté kulturní historii.    

Číňané tvrdí, že vynalezli nejen střelný prach, papír, akupunkturu, manželství, daně, porcelán, knihtisk, hedvábí, kompas, zápalky, ale i víno. Termín 'čínské víno' se ale užívá velmi vágně a obecně - znamená totiž jakýkoliv alkholický nápoj. Třeba fermentovanou rýži, u které se pro zastavení kvašení doplňuje obsah alkoholu na nějakých dvacet procent. Leč na nejvyšších stupních 'čínských vín' je pálenka kaoliang, připravovaná z rostliny rostliny sorghum neboli čirok, patřící botanicky někam mezi naši kukuřici a proso. Klasická čínská poučka praví, že každý dobrý alkoholický nápoj má původ v této rostlině. Ta mu dává výraznou chuť a potlačuje výskyt vyšších alkoholů, tedy přiboubdliny. Když jsem se poprvé setkal s kaoliangem, byl mi nabídnut s nevinným úsměvem jen jako druh čínského vína. Leč pravda byla na vinětě: obsah alkoholu 65 plus minus 2%!

Pokud se týká vína z vinných hroznů, to má mít v Číně historii dlouhou až 9000 let, a některými je označováno za zatím nejstarší prokázaný alkoholický nápoj světa. V současnosti Čína představuje patý nejvetší trh s vínem (z vinných hroznů). Vedle importu z tradičních zemí a Austrálie či Kalifornie, jsou výrazně zastoupeny i dva velcí domácí producenti: China Great Wall Wine Co. (založena 1983) a Changyu Pioneer Wine Co. (založena v r. 1892). Pokud se však omezíme jen na vína červená, Čína už nyní tvoří největší světový trh (podobně jako pro automobilový průmysl), a rezervy pro ještě další růst jsou vpravdě velmi značné. Rychle se rozvíjecí dopravní spoje mezi Čínou a Evropou v rámci iniciativy tzv. Ekonomického pásu Hedvábné stezky nabízejí možnosti i pro dovoz do Číny nejen českého piva nebo mléka, ale i moravských, popř. českých vín. 

Jedním z nejznámnějších čínských básníků je Li Po (701-762, též: Li Bo, Li Bai, Li Taibai, apod.). Velmi proslavená je jeho báseň 'Piju sám za měsíční noci'. Jedná se svým způsobem o osudové téma, neb legenda praví, že básník Li utonul v jezeře, když se v podroušeném stavu snažil zachytit odraz měsíce na hladině (což je mimochodem smrt více hodná básníka, než zápal plic v důsledku hašení požáru sýpky v Litoměřicích). Jeho přítel a též básník, Tu Fu (či Du Fu - on a Li Po jsou někdy označováni za dva největší básníky v 5000 let dlouhé kontinuální čínské kulturní historii), napsal poému o významu alkoholu pro tvorbu mistra Li. Zde uvádí, že Li Po spotřebuje na složení jednoho sta básní víno o objemu jednoho to. Dálněvýchodní dutá míra jeden to odpovídá dnes objemu 18 litrů. Jak ale upozornil japonský znalec čínské literatury Tomoyoshi Ikkai, v dávných dobách tato jednotka odpovídala jen asi 5,4 litrů. Je jistě na místě předpokládat, že básník se vztahy k císařskému dvoru tvořil s pomocí nejvybranějších nápojů, což by naznačovalo právě kalibr 65%. Naše hroznové víno se pohybuje kolem deseti procent alkoholu, takže na vytvoření sta básní by Li Po potřeboval přibližně 35 litrů našich vín. Z toho pak na jednu báseň vychází průměrná spotřeba právě poloviny jedné naší 'sedmičky' vína. Dnes správný básník samozřejmě tvoří s můzou, a to zcela přirozeně vysvětluje, proč se víno nejčastěji stáčí do lahví o objemu 0,7 l (šampaňské do 0,75 l, neb jeden velký panák se odpočítává na rozprach). Samozřejmě, jde o básníka statistický průměrného, nikoliv o básníka hmotnosti Vítězslava Nezvala.

Jak řekl francouzský sochař Auguste Rodin - v každém kameni je ukryta socha, vše co je zapotřebí, je jenom osekat přebytečný materiál. Podobně i v každé sudu (dobrého) vína je ukryto na sto básní.

Vyobrazení u perexu: Mistr Li Po tvoří..... (tuš na rýžovém papíře od mi neznámých autorů).

Jedna ze stěžejních básní mistra Li Po 'Piju sám za měsíční noci' existuje v řadě českých (různě volných) přebásnění. Zda je začátek od Bohumila Mathesia (1888-1952), vzniklého v třicátých letech minulého století:

Tři kumpáni

Jasmínu loubí. Sedím u vína,
zve dobré druhy dobrá hodina --
a já jsem sám. Vtom náhle nad strání
kulatý měsíc se mi uklání,
já jemu. Se mnou v modrý nebes klín
můj kývá stín.
Společnost poklonami nešetří --
tak byl jsem sám, a teď jsme tři.

.....

This work is licensed under CC BY-NC-ND 4.0